Záhadné technologie z naší historie. Jaké jsou zapomenuté recepty na výrobu zbraní a dalších artefaktů

Historie lidské civilizace je plná záhad a tajemství. A někdy nám moc nepomáhá ani znalost toho, jak některé artefakty fungovaly, protože neznáme recept na jejich výrobu. Nebo je máme fyzicky k dispozici, ale naopak nám chybí přesný návod k jejich použití. JAké záhadné technologie si neumíme dodnes vysvětlit?

Záhadné technologie z historie. Zapomenuté recepty i tajemné artefakty

Mezi záhadné technologie patří třeba tzv. řecký oheň. Co to bylo? Čistě technicky, plamenomet. Bronzová roura, metající na lodě protivníka záplavy ničivého žáru. A pak ještě v kapesní verzi podobná hračka, která dokázala totéž při dobývání měst. V čem je problém? Víme o něm prakticky všechno: kdo jej vynalezl, kde a jak byl používán. Víme, že v chodu tahle záležitost hučela jak ďas a že se plameny nedaly uhasit vodou, jen octem. Dřevěnou konstrukci lodi dokázala rozložit na škvarek za minutu, včetně posádky. Co ale neznáme je konkrétní recept.

Napalm Death z křižáckých válek

Ve hře měla být směs kadidla, pilin, ropy, pryskyřice. Nápadů máme spoustu. Ale žádný z nich ne úplně odpovídá tomu, co tenhle byzantsko-řecký recept z rodinné kuchařky válečných vynálezů dokázal. Proč se to vlastně neví? Dílem proto, že se jeho přísně střežené tajemství postupně dostalo od Byzantinců k Arabům, a od nich pak během křižáckých výprav i k Evropanům. V určitý moment jej tak znali všichni, a nikdo už neměl potřebu profláklou novinku nějak popisovat. Později pak její význam upadal, protože do módy přišel efektivnější střelný prach. Dávnověká verze napalmu tak zatím stále odolává svému odhalení.

Záhada damascénských čepelí

Nenechte se zmást názvem. První původní čepele tohoto typu pocházely z Cejlonu, a teprve od mečířů z Indie se dostaly do arabského světa. A konkrétní výrobní postup, jak jej aplikovali profíci ze syrského Damašku, byl přísně střeženým průmyslovým tajemstvím. Aby ne. Ocel s charakteristickým mramorováním povrchu totiž byla vlastnostmi fantastická. Houževnatá, odolná a přitom ohebná. Lehká a ostrá jako skalpel. Nabroušená prý dokázala rozpůlit padající hedvábný šátek; bylo možné ji ohnout o 90 stupňů, aniž by se zlomila. Prostě ideální materiál na dýky i šavle. Proč byla taková užitečná věc zapomenuta?

Šejkové si hodlali udržet na výrobu definitivní monopol, a proto zavedli opatření připomínající Sithy z Hvězdných válek. V daný moment tak existuje vždy jen jeden mistr a jeho žák, kteří znají celé tajemství výroby. Jasně, je tu spousta dalších učňů, ale ti neznají celý recept. Jsou to spíš asistenti v zácviku, každý zná jen dílek pravdy. Jenže když nějaké tajemství omezíte na tak minimální počet lidí, může se snadno stát, že experti náhle vymřou, aniž by poselství předali dál. A to se také stalo. Dnes dokážeme damascénskou/damaškovou ocel v mnohém napodobit, ale ten původní syrský originál už vyrobit neumíme.

Meče nájezdníků ze severu

A když už se tak bavíme o zázračných čepelích a dokonalé oceli: slyšeli jste o mečích řady Ulfberht? Používali je vikingové, a v souvislosti s damascénskou ocelí je nezmiňujeme náhodou. Do módy totiž přišly zhruba v době, kdy pár seveřanských mořeplavců prokazatelně dorazilo do střední Asie. Kde, jak už víme, práci s ocelí rozuměli, protože původní meče vikingů příliš kvalitní nebyly. Ale je to spíš jen indicie, než hodnověrná stopa. Víme, že tyhle meče byly mezi obávanými nájezdníky vyráběny po dobu dvou staletí, než se na recept zase zapomnělo, a že je vlastnila jen válečnická elita a jarlové. Dodnes jich archeologové našli 171 kusů a pouze některé z těchto pozůstatků jsou skutečně autentické.

V čem jsou tak mimořádné? Zatímco většina středověkých mečů byla vyrobena z nízkouhlíkového měkkého železa, ocel meče Ulfberht má mnohem větší úroveň uhlíkové příměsi a minimum strusky. Jsou kvalitnější než katany samurajů. V praxi jsou to meče, které párají zbroje a štíty nepřátel jako nic. Je to ekvivalent rotačního kulometu v čase mušket. Vtip je v tom, že technologii výroby takhle kvalitní oceli jsme získali až 800 let po Seveřanech, v období průmyslové revoluce. Jak je dokázali s minimálním technickým zázemím tehdy vyrábět? Netušíme. Že by dar jejich četných bohů?

Připravte se na zemětřesení

Ničivé zemětřesení v zásadě není zase tak velký problém, když se na něj dokážete včas připravit. Chápete, sbalit všechny věci a třeba poodejít o pár desítek kilometrů dál od epicentra, kde otřesy v klidu přečkáte. Se současnou moderní technologií, monitorováním pohybu tektonických desek a seismografy jsme plus mínus schopni podobné události předpovídat. Ne úplně dokonale. Proto nás trochu deptá, že vynálezce, astronom a historik císařského dvora dynastie Chan v Číně, nějaký pan Zhang Heng, zkonstruoval přesně takhle fungující zařízení v roce 132 našeho letopočtu.

Jím sestrojená hračka má podobu obří vázy, ze které do světových stran trčí otevřené tlamičky dračích hlav. Takže se podbízí myšlenka, že uvnitř nádoby byly nějaké kuličky, které se při otřesech začaly sypat na stranu, kde byly otřesy silnější. Co konkrétně nám vadí? Že tahle hračka má “vybraný vnitřek”, respektive, nedochoval se její procesní mechanismus. Máme jen obal bez náplně. Protože podle legend dokázala nejen ukázat “že už se to třepe”, ale uměla uživatele varovat v dostatečném předstihu, že se blíží problémy.

Vynález se tak řadí mezi další záhadné technologie, protože o principu tohoto historického seismoskopu nevíme zhola nic. Je to jako koukat na digitální hodinky bez baterek, jen s vědomím, že by snad nějak měly ukazovat čas. Odhadovat blížící se zemětřesení ve 2. století? Jak to k čertu dokázali?

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vikingové objevili Ameriku, pojmenovali Rusko a utvářeli podobu Evropy. Kam nakonec zmizeli

Tunguzská záhada: co způsobilo obří výbuch na Sibiři? Meteoroid, kometa nebo něco fantastičtějšího?