Pravá a levá ruka rytíře: Jaký byl život středověkých pážat, panošů a štítonošů?

Způsobů, jak se stát ve středověku rytířem, nebylo mnoho. Poměrně zaručenou cestou byla „škola života“, kterou nabízela kariéra pážete.

rytíř

Stát se ve středověku rytířem nebylo jen tak. K téhle „profesi“ vás sice trochu předurčoval šlechtický původ, ale že se jím jednou opravdu stanete, předem jisté nebylo. K vytoužené metě vedly jen tři cesty. Nejsnazší bylo být zadobře s králem. Zachránit mu život, pomoci mu v boji, založit ho truhlicí zlata, vykonat slavný čin a tak podobně. Pak jste mohli být pasovaní na rytíře za zásluhy. Jasně, to, že se takový titul v podstatě dal koupit, trochu celkovou úroveň rytířství snižovalo.

Bonus: vstupenka do nebe

Bylo to ale rychlejší a nakonec úspornější než druhá varianta. Ta obnášela, že vstoupíte do řádu. Ne ledajakého, ale takového, co kombinoval duchovně-mnišské aktivity s bojovými. V Evropě jich byly tucty, s rozdílnou kvalitou a pověstí. V praxi to znamenalo upsat se Bohu, tedy přenechat řádu veškerý majetek. Abyste se po třeba po dvaceti – třiceti letech propracovali hierarchií až na rytíře. Vyloženě blbé bylo, že do řádu vedla jen jedna cesta, a sloužit jeho věci jste museli až do konce života. Vyvažovala to garance toho, že jednou přijdete do nebe.

Ještě štěstí, že tu byla 3. možnost – stát se pážetem a posléze panošem. V podstatě pucflekem, věšákem, úklidovou službou a sluhou. Pro jiného, už zavedeného rytíře. V nízkém věku, obvykle v sedmi letech, jste prostě k jednomu takovému šli do učení, abyste od něj odkoukali ty správné návyky a věděli, jak to ve světě chodí. Ani tahle přípravná fáze nebyla otevřená pro každého nevolníka, ale pokud jste patřili k nižší šlechtě, byl to dobrý způsob, kam upíchnout syna.

Variace osobního slouhy

Poslání pážat si netřeba romantizovat, byli to podržtaškové a mobilní stojany ke koňům. Pokud se osvědčili, mohli sloužit jako poslíčci, nosiči. Většinou pečovali o garderobu skutečných rytířů, čistili jim a vyspravovali šatstvo, nosili jídlo na stůl a sami dojídali zbytky. Jejich největší starostí bylo, aby je jejich pánové někde nezapomněli. Pokud ale uspokojivě plnili své povinnosti, byli přibližně ve 14 letech povýšeni na panoše. To byl podržtaška verze 2.0, ale už někdo, s kým se dalo trochu počítat.

rytíř
Způsobů, jak dosáhnout na metu rytíře, nebylo mnoho. (foto: 123RF)

Brousili zbraně a čistili zbroje, vystrojovali koně, pomáhali v oblékání do zbroje. Museli se také naučit společenským dovednostem, jazykům, tanci, hudbě, dvorské etiketě. Nikdo je vyloženě neškolil, záleželo na jejich bystrosti, kolik toho pochytí. Někteří nevystrčili nos z hradní kuchyně, protože byli k neužitku. Ale našlo se i pár schopných. Podle francouzské rytířské módy se jim říkalo esquire, tedy cosi jako štítonoši, zbrojnoši. Už trochu víc bodyguardi.

Vyšší liga: zbrojnoši a štítonoši

Ti táhli s rytíři do boje, a byli odpovědní za to, že se jejich pán – ve zbroji obrněný tank – dostane v pořádku domů. Hlídali jeho stan i klidné spaní, testovali zda jídlo není otrávené. A museli mu ve správný čas umět podat sekyru nebo nové kopí. Někdy ho také vlastním tělem bránili, když třeba v bitevní vřavě spadl z koně. Vzhledem k tomu, že sami nenosili zbroj, patřili ke spotřebnímu zboží s krátkou životností.

Na druhé straně, právě tím mohli projevit svou odhodlanost, statečnost a odvahu. A dočkat se pasování na rytíře. Záleželo samozřejmě na okolnostech. V dobách míru se s transformací pážat na panoše (a následně na rytíře) moc nepospíchalo, a k definitivnímu titulu jste se mohli dobrat klidně až v 26 letech. V nepokojných časech jste se mohli stát rytířem i před dosažením osmnácti let. Pokud vás tedy dřív někde při obraně rytíře neutloukli palicemi.

Kariéra pážete-panoše ale nemusela být nutně zakončena rytířským titulem. Spousta odrostlých hochů se spokojila s tím, že po boku rytíře přičichla k životu u dvora, a přešla k jiným funkcím. Stali se třeba komořími, majordomy, správci, diplomaty a tlumočníky. Kydat koním, roznášet milostná psaníčka a čistit rezavé meče od střev nepřátel nevypadalo zrovna vábně, ale pro pážata to byla vstupenka do lepšího světa.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Pracovalo se ve středověku více než dnes? Ne, časy temna byly dost na pohodu

Středověký pás cudnosti je v reálu nesmysl. Žádná panovnice nenosila snýtovaná tanga