Průvodce po stopách a tajemstvích skla
Když se řekne sklo, představí si každý z nás bezpočet různých produktů nebo obalů. Víte ale o sklu ta nejzásadnější fakta, která mnohdy ukrývají i tajemství? Objevte je s námi na následujících řádcích.
Nejpve žádná okna, ale šperky
Pokud bychom měli zapátrat po historii skla, pak bychom se museli podívat dalece před začátek našeho letopočtu. První typ skla byl totiž dle archeologů vyroben již v dobách starověkého Egypta či na území Mezopotámie. A rozhodně tehdy nesloužilo k praktickým účelům, jako je tomu běžné dnes, ale spíše k okrasným. Používalo se totiž k výrobě šperků, nejrůznějších ozdob či malých skleněných dóz na vonné esence.
Benátská zrcadla i český křišťál
Přesuneme-li se v historii o pořádný krok kupředu, ocitneme se ve 12.–13. století, v době, kdy se sklo těší velké oblibě i v evropských zemích. V tu dobu je využíváno pro techniku vitráží, jež se stala fenoménem doby, a šíří se napříč Evropou – od pařížského Notre-Damu až po katedrálu sv. Víta na Pražském hradě.
O dvě století později, v době, kdy je sklo stále luxusem, jež si může dovolit pouze šlechta či bohaté měšťanstvo, se velké oblibě těší takzvaná benátská zrcadla – tedy zrcadla dominující lemem z fasetovaných zrcadlových segmentů odrážejících světlo, jež dodávají klasickému zrcadlu luxusní vzhled.
Při výrobě skla však nezůstávají pozadu ani země české a zejména v horských oblastech vznikají první sklárny. Od 16. století se napříč světem těší velké oblibě „český křišťál“, od poloviny 20. století navazuje na českou sklářskou tradici výroba tzv. skleněných plastik, jež míří na světové výstavy od Bruselu až po Japonsko. Zlaté české ručičky prostě nezklamaly…
Od čirého provedení až po širokou škálu barev
Jak pravděpodobně víte, sklo se vyrábí z písku. Respektive z oxidu křemičitého, který se získává tavením křemičitého písku s potašem. Rychlým ochlazováním této hmoty nedochází ke vzniku krystalické mřížky, proto je sklo amorfní, průsvitné, křehké, ale zároveň vyniká vysokou tvrdostí. Jaké je ale tajemství barevného skla? Jeho výroba, opředená mnoha otázkami, však nikterak tajuplná není a při hlubším pátrání zjistíte, že stačí při výrobě skla použít příměsi kovů, solí či oxidů. Například stříbro propůjčí žlutou až sytě oranžovou barvu, zlato temně červenou, kobalt modrou a měď červenou či tyrkysovou barvu.
Mnohostranné využití i neomezená recyklace
Pokud bychom po vás chtěli vyjmenovat příklady skleněných produktů, určitě by vás jich napadlo velké množství. Klasické sklo však prošlo dlouhým vývojem a pokrok se nevyhnul ani jemu. Kromě „obyčejného“ skla tak dnes již existují i zcela nové typy používané v nejrůznějších oblastech našeho života, ať už jde o nejrůznější obrazovky, pěnové sklo, drátosklo nebo třeba skleněnou vatu.
Co je však u skla ještě velmi zajímavé a u jiného materiálu se s tím nesetkáme, je jeho neomezená recyklovatelnost. Recyklovat jej můžeme prakticky donekonečna. Nejcennější jsou samozřejmě střepy čirého skla, ale třídit bychom rozhodně měli všechny typy. Pokud se totiž při výrobě nových produktů ze skla použijí střepy z vytříděného skla, může se ušetřit až 65 % sklářských písků, a stejně tak je možné uspořit velké množství elektrické energie.
Sklo dále vyniká i tím, že je zdravotně nezávadné, neobsahuje žádné chemikálie, nezabarvuje se, nepohlcuje pachy a neuvolňuje žádné škodlivé látky, což oceníte, v porovnání s plasty, především v potravinářství.
Až se vám tedy příště dostane do ruky jakýkoliv skleněný produkt k likvidaci, zvažte nejprve, zda jej nemůžete dále využívat. A pokud jej přeci jen chcete vyhodit, učiňte tak do správných sběrných kontejnerů. Historie skla má co nabídnout, proto jí neubírejte na významu a dopřejte i dosloužilým skleněným produktům nárok na znovuvyužití. Dobrý pocit budete mít nejen vy, ale váš přínos se projeví i v dopadu na životní prostředí.