Proč vznikají špatné filmy? Povíme si to!
V kinech i televizi se to hemží béčkovou produkcí, která i přes prvotní ambice zcela selhala. Proč? Kde soudruzi udělali chybu? Pokračujte ve čtení.
Znáte to. Natěšeně se vydáte na očekávanou pecku do kina, slibujete si prvotřídný zážitek a… odcházíte z promítání znechuceně. A možná jste ani nevydrželi do konce. Říkáte si, jak je možné, že někdo natočí takovou zhovadilost? Copak se na filmu nepodílí dost lidí na to, aby aspoň někdo z nich zjistil, co je to za blbost? A kolik peněz se v tom muselo utopit! Chcete vědět, jak je to možné? Shrňme si pár důvodů, proč filmaři občas pořádně potrápí náš cit pro dobrý vkus:
Nedostatek peněz
Tohle asi nepřekvapí. Film je byznys a zase jednou se potvrzuje, že s malým rozpočtovým kašpárkem se velké divadlo neudělá. Jasně, když máte k dispozici šikovné ochotníky a geniální talent za kamerou, může i za pár šupů vzniknout majstrštyk. Jen vzpomeňme na levné horory v čele se Záhadou Blair Witch nebo původně nízkorozpočtového prvního Rockyho. Naopak na druhém konci spektra kvality jsou filmy Eda Wooda, podle mnohých nejhoršího režiséra všech dob. Jeho sci-fi spektákl Plán 9 či óda na transvestitismus Glen nebo Glenda pravidelně okupují přední místa žebříčků o nejhorší filmy všech dob. A nutno uznat, že téměř nulový rozpočet je na nich po čertech znát:
https://www.youtube.com/watch?v=KaE7lm1ObGM
Náměty z hlav producentů
Proč jsou zápletky leckdy tak tupé? To scénáristi opravdu neumějí přijít s neotřelým námětem, který následně rozvedou do smysluplného fikčního světa? Bohužel to nemůžeme jednoduše svést na nedostatek scénáristické invence. Náměty totiž často pocházejí od producentů a ředitelů studií, kterým se v očích občas protočí dolárky i u naprosto pitomého nápadu. A chudák scénárista pak mizernou látku musí zpracovat tak, aby aspoň na první pohled nebylo patrné, o jakou slátaninu se jedná. Což se taky nepovede vždy, že. Ale z rozhovorů se svým šéfem určitě dobře víte, jak těžko si ti u kormidla nechávají rozmluvit genialitu svých nápadů.
Snaha zasáhnout co nejširší publikum
Trochu to souvisí s předcházejícím bodem, jelikož i v tomhle mají prsty filmoví bafuňáři. Ti se totiž obvykle snaží přivést do kin takové dílo, na které samozřejmě přijde co nejvíce lidí. To zahrnuje různé cílové skupiny, od nadržených teenagerek až po zasloužilé geronty. Stalo se proto nutností, aby i akční filmy pro chlapy měly romantickou či vztahovou složku, u níž si popláčou i dámy. A s rostoucím rozpočtem se tyhle ústupky vůči různým skupinám ještě prohlubují.
Lidé prostě nejsou soudní
Poslední bod je jednoduchý a netýká se pouze filmové branže. Téměř nikdo si o sobě nemyslí, že je břídil. Proto pokud natáčíme film a nejsme zrovna Kubrickova reinkarnace, máme tendenci se na produkty své práce dívat zkresleně. Je snadné vidět ve vlastním díle to, co tam vlastně není. Pak je na zdravém rozumu (a bezpochyby i odvaze) našeho okolí, aby nás upozornilo na chyby. U tvrdohlavých filmařů to ale nebývá lehké, a tak je-li autor přesvědčen o kvalitách svého díla, těžko mu to budete vyvracet. Ti největší umělci si však musejí zachovat nadhled a pohlížet na své produkty kriticky. Standardem to ale rozhodně není…
Tak jsme si posteskli nad nekvalitou valné části filmové tvorby. Napadají vás další důvody, proč tu a tam zklamaně přepnete kanál? O nejzfušovanějších bracích si rádi přečteme v komentářích.
Autor: Rimsy
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Filmy, které médiím nastavují zrcadlo