Práce snů? Dělat pro CIA je pěkná nuda!

Akčním filmům navzdory, dělat pro CIA je po většinu času pěkná nuda. Pokud ale rádi cestujete a zatím neplánujete založit rodinu, klidně se jim ozvěte. Na co se připravit?

CIA

Pokud vám nebylo aspoň 18 let a nemáte americké státní občanství, moc si neškrtnete. Na druhou stranu, pokud máte skutečně co nabídnout, nejspíš Gina Haspelová, stávající ředitelka CIA, přimhouří očko. Standardně je otevřeno pět pracovních pozic (sběrač dat, operační důstojník, management dat, velitel operací a tzv. cílový důstojník, který je specialistou nějaké profese) a prosadit se můžete v rámci čtyř odborů (národní tajné operace, zpravodajské oddělení, oddělení vědy a techniky, podpůrné technické oddělení). Tak trochu to připomíná nějakou korporaci… a daleko od pravdy nejste.

Hledají hotové lidi, ne nadšené amatéry

Protože CIA je konec konců „obyčejná“ firma, tak trochu krytá státem, s pár zaměstnaneckými benefity navíc. A jako každá firma se zajímá o to, jaký z vás může mít užitek. I když to administrativních pozic (15 000 vyhřátých křesel v kancelářích po celém světě) najímá i nedostudované studenty z univerzit, pro klasický zaměstnanecký poměr si vybírá lidi s praxí. Cení si přírodovědců a biologů, chemiků, fyziků a lékařů. V druhém sledu pak ekonomů, obchodníků. Zvláště těch s mezinárodními konexemi. A je super, když umíte spoustu cizích jazyků. Ruština už ale není ve hře.

Kritická je poptávka po arabštině, afghánském dialektu darí, korejštině, perštině, somálštině, čínštině, paštštině a kurdštině. Což leccos napoví o zemích, do kterých byste se brzo mohli s touhle mezinárodní cestovkou podívat. CIA sice nemá problém s tím vytvořit si ke svým zaměstnancům jakoukoliv legendu a dopřát jim jakýkoliv trénink nebo vzdělání, ale prý jednoznačně preferuje „hotové“ lidi, s prokazatelnou praxí a výsledky, a solidním vlastním zázemím.

Dobrodružství? Jak se to vezme

Takže se dá říct, že afghánský podnikatel s lékařskými produkty nebo chemickými hnojivy, s vazbou na Čínu a rodinou v Pákistánu, pro ně má větší váhu, než zapálený nedostudovaný vlastenec z Texasu, který má z americké vlajky i slipy. Protože ten první technicky už je „nasazený“ v terénu, má kontakty i potřebné znalosti. A dál? Překvapivě, i když nám to Hollywood prezentuje jinak, CIA nemá moc velký zájem o bývalé/současné vojáky. S výjimkou mariňáků, které si pochvaluje pro jejich univerzálnost. Co se jim řekne, to udělají. Ale zrovna drsní speciálové z Delty nebo Seals považují práci u CIA za vyloženě nudnou.

Mají pravdu. Vojáci jsou kladiva na tvrdou práci, lidé z agentury pracují v rukavičkách. Nebo spíš v úřednických límečcích, protože drtivý podíl jejich činnosti souvisí s administrativou.  Všechno, co budoucí agenti potřebují vědět, se naučí během 18 měsíců intenzivní přípravy a doplňkových kurzů. Nic extra to není. Práce v civilu a v utajení, zásady konspirace, šifrování. Trik, jak zabít člověka tužkou, a vůbec tyhle „zajímavé“ bondovské záležitosti jsou spíš na okraji a nejsou pro všechny.

Státní úředník na cestách

Sama práce je většinou jen o sepisování a pročítání hlášení, podávání žádostí, komunikaci, a ukládání informací do archivu. Stále dokola. Suchou úředničinu sice můžete vykonávat v prakticky libovolném časovém pásmu, ale to je asi tak všechno. Nováčci u CIA si pochvalují cestování. Ano, v letadle jste v jednom kuse a střihnout si 200 letů za rok není nic mimořádného. Z cílových destinací ale moc nevidíte: letištní terminál, cestu na ambasádu anebo do hotelu, jeden pokoj nebo kancelář. Schůzka, předání materiálů, a zase domů. Hračky a pokročilá technika? Nic takového, a ve spoustě destinací jezdíte do práce na kole. Pouští.

Můžete dopadnout i hůř. Třeba zasvětit léta svého života tomu, že budete přepisovat masturbačně ufuněné telefonní rozhovory arabských teroristů s jejich dominami, a budete doufat, že mezi štěkáním a strkáním si fíků do pozadí z nich vypadne informace o příštím bombového atentátu. Což se zase tak často neděje a nudí to i profesní šmíráky. Proto je také u zaměstnavatele – CIA – dost velká fluktuace zaměstnanců.

Výhodou jsou zaměstnanecké benefity, solidní příplatek k důchodu a slušné pojištění, záruka pohřbu na státní útraty v případě nehody, dobrý pocit z práce pro vlast. Nevýhodou pak to, že ve vašem CV se tahle „firma“ neobjeví jako bývalý zaměstnavatel, a roky vypadají jako ztracené. O tom, co přesně jste dělali, musíte navždy mlčet. I kdybyste sami dopadli za flígr toho největšího padoucha, je to zásluha agentury, nikoliv vás. Problémem je i otázka soukromí. Sledování bývalých kolegů, že jako nevynášíte nic, co jste se dozvěděli, můžete být vystaveni naprosto běžně. A jestli o vás věděli i zlí hoši, pokoj vám nedají jen proto, že jste dali výpověď. Nikdy.

Není to pro každého, a není to zrovna práce snů.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nevšední rizika povolání, o kterých jste nepřemýšleli

Čtyři povolání pro drsňáky, které byste fakt nedali