Penisy rostou! Minimálně po umělecké stránce

Na výšku měří přes pět metrů, váží šest tun, je vysochaný z mramoru. Michelangelův David je po všech stránkách mistrovským dílem. Přesto se nemůžeme zbavit pocitu, že tomu kulišákovi je snad trochu zima nebo co…

penis

Jasně, renesanční artefakt zachycuje biblického Davida těsně před soubojem s Goliášem – a to by nám strachy kulky taky nejspíš zalezly do podbřišku. Jenže tahle parametrická podměrečnost penisu je vlastní většině klasických děl.

Rosteme spolu s uměním

U renesance – která napodobovala antiku – dámy prominou, pánové jistě ví – to ještě dává trochu smysl. V antice totiž přílišná mužská výbava působila obhrouble, nadbytečně a primitivně. Velký bimbas, malý duch. Takže když někdo v 16. století maloval nebo sochal podle starořeckého mustru, dělal proto pindíky kapesních rozměrů.

Tahle penisová kuriozita, frantíková konspirace má ale pokračování. Když porovnáme pyje z uměleckých děl posledních šesti století, zjistíme, že proporční vyobrazení údu se neustále zvětšuje. Vážně. Existuje na to solidní výzkum, podložený vědeckými analýzami, a někdo na to dokonce dostal i grant!

penis
Penisy dříve moc prostoru nedostávaly. (foto: depositphotos)

Jdeme to změřit!

Badatelé na to šli chytře. Prošli katalogy všech evropských galerií umění. Vybrali si všechny obrazy, na nichž někdo ukazoval banán. Pak ze souboru ilustrovaných podkladů vyřadili všechny batolátka, mladíky, hošíky, vrásčité starce, nahaté anděly a buclaté cheruby, minotaury a démony. A taky všechny evidentní tvrdolíny. Tedy, umělecky ztvárněné erekce.

Teprve pak se pustili do měření. Teď aby nedošlo k omylu: neplazili se po historických plátnech s pravítkem a znalecky přitom nemlaskali. Dělali to hezky digitálně. A aby to udrželi ve srovnatelné lajně, stanovovali velikost nikoliv v centimetrech, ale v jednotkách PDR.

Znamená to penis-depiction ratio, poměr velikosti vyobrazení šulínka na obraze ve vztahu k velikosti ucha či nosu namalované figury. Tedy – na obrazech středověkých a renesančních to bylo o měření titěrných žížalek. V baroku a rokoku o křehkých ocáscích. Jak se ale doba zachycená v odrazu umění blížila k současnosti, objevovaly se první žilnatí mackové. A třeba impresionisté v 19. století už malovali docela masivní klády.

michelangelo
Sixtinská kaple by za dalších pár stovek let vypadala úplně jinak. (foto: depositphotos)

Růst skoro o 40 %

A když to – zpětně podle PDR indexu – hodíme do centimetrů? Pak měřil průměrný renesanční lulánek, v klidném stavu, asi 9,5 centimetru. Aby už na počátku 20. století průměrné péro na obrazu klasika dosahovalo délky 13,1 centimetru. Může se vám to zdát funkčně málo, nikdo taky neříkal, že umění zrcadlí život, ale pořád je to růst o nějakých 38 %. A to je vážně dost!

Pánská ozdoba v plné palbě – s erekcí – namalovaná před 600 lety, byla velká, jako současný kabel, který je naprosto v klidu. A co z toho plyne? Že kdyby někdo za dalších 600 let zkusil znovu vymalovat Sixtinskou kapli, půlku stropu nejspíš zabere jen jeden obrovský čurák.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Náš autotest: Ford Focus ST není jen prodlužovač penisu

Podpora erekce: Váš doživotní manuál pro pevnou, spolehlivou a trvanlivou erekci