Nostalgie může být i prospěšná. Záleží na tom, jaké vzpomínky na minulost ji vyvolávají! Jak s tím správně naložit?

Dojímají vás staré fotky z vašeho dětství, vzpomínáte na společné svátky a dovolené strávené před lety s rodinou? Pak máte tendence k nostalgii. Nemáte se ale zač stydět, lidé s těmito sklony prý vidí svou budoucnost optimističtěji, než zbytek populace. Potvrzuje to studie psychologů Univerzity v Southamptonu.

Nostalgie a pozitivní vzpomínky

Termín nostalgie pochází ze staré řečtiny, a původně značilo chorobný stesk po domově. Dnes pak stesk po ztracených věcech, časech, které se nevrátí, promarněných příležitostech. Není divu, že psychologové nahlíželi na celý tenhle fenomén jako na něco negativního, co si máte nechat jen pro sebe. Svůj smutek bylo lepší na veřejnosti potlačit. „Vzhledem k tomu, že ale pocit nostalgie prožívá na týdenní bázi 79 % populace, zaslouží si takový přístup poopravit,“ říká Marios Biskas, studující psycholog Univerzity v Southamptonu.

Mít se o co opřít

Netečnost, smutek a pofňukávání za minulostí samozřejmě moc motivující pro život nejsou. U nostalgie ale po čertech záleží na tom, jaké vzpomínky ji u vás vyvolávají. Nemusí být totiž jen negativní. A pokud jste schopni uvést se do nostalgického stavu pozitivními vzpomínkami, můžete si tím prospět. „Správně stimulovaná nostalgie vám nakonec může zlepšit náladu a dodat vašemu životu pocit smysluplnosti,“ tvrdí Biskas. „Je to křehký mechanismus, který vám při správném dávkování dodá pozitivní pohled na budoucnost.“ Jak to?

Poskytuje vám totiž znovu prožitek toho, jaké je to být milován, obdivován a chráněn. Vytváří to propojení s minulostí, s kořeny; s tím, že někam patříte. Umožňuje vám to vzpomenout si na další příjemné věci, které se mohou týkat i vás osobně. Zlepšíte si tím sebevědomí, protože si připomenete, že jste třeba udělali něco dobrého či správného. A to vám dodává energii do dalších dní, do budoucna. A na to, co vás čeká, pak můžete hledět s větším optimismem. Jste inspirovaní, protože už máte něco za sebou.

Vzpomínky, které jsou společné

Jen si musíte takové snění trochu pohlídat. Nostalgie vyvolaná pocitem samoty a marnosti je cestou k depresím. Chce si to prostě dát trochu práci, a vzpomínat na okamžiky příjemné. Biskas se soustředil i na mechanismus, jak si takové vzpomínky vytvářet. Ne, nedává nikomu radu na smysluplný život, ale na způsob, jakým se tyto pozitivní stopy v paměti tvoří.

Důležité jsou podle něj tři prvky: to, jak se na (v budoucnu pozitivní) moment připravujete a těšíte. Dále to, jak intenzivně jste schopni takové pozitivní okamžiky naplno prožít. A za třetí, s kolika lidmi můžete tuto pozitivní vzpomínku sdílet, respektive s kolika lidmi jste ji tenkrát prožil. Že to zní složitě?

Svatba, na kterou nezapomenete

Představte si třeba něčí svatbu. Těšili se na ni novomanželé upřímně, nebo byla jen důsledkem daného životního plánu? Dokázali si oba svatbu, ten velký den, opravdu naplno užít, nebo to pro ně byl jen kontinuální stres a zmatek? A nechyběli jim u toho přátelé a rodina, kteří se podíleli na vytvoření příjemné atmosféry? Jistě z toho dokážete odvodit, kdo pak na svou svatbu vzpomíná s milou a pozitivní melancholií, a kdo si ji raději nevybavuje.

Psychologie se teprve učí, jak nostalgie funguje

Biskas se přitom soustředil na jiný „velký moment života“, a to na promoce studentů. V tento slavný den provedl s 66 z nich krátký psychologický pohovor, a po roce si s nimi promluvil znovu. Zajímalo jej, jak zpětně hodnotí svůj čas na univerzitě. Podobně to pak vyzkoušel i s letitými absolventy. Zjistil, že lidé s tendencí pozitivně nostalgicky vzpomínat na minulost, se projevují výrazně větším optimismem. Mají se prostě o co opřít, byť to jsou vzpomínky na plnohodnotně strávená studentská léta.

Studie samozřejmě není z hlediska statistické ověřitelnosti a průkaznosti zrovna na výši. Je retrospektivní, založená na subjektivních názorech účastníků. „Ale k psychologickému bádání o mechanismech a účincích nostalgie je cenným přínosem,“ tvrdí Biskas.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

V amerických věznicích se trestanci mají lépe než studenti škol! A to i v těch s maximální ostrahou. Nevěříte? Přesvědčíme vás o opaku!

Fake News: neověřené zprávy se šíří šestkrát rychleji než ty pravdivé. Některé mohou i zabíjet! Proč je tolerujeme a šíříme dál?