Legendy navzdory kritice. Jaké recenze slavných děl se netrefily? Které hudební skupiny, filmy nebo projekty kritika odsoudila?
Slavná a kultovní díla bývají v době svého vzniku často považována za kontroverzní. Která slavná hudební alba, filmy nebo díla kritika zprvu považovala za úplné propadáky?
Kapela The Beatles možná nakonec nebyla větší než Ježíš, ale rozruch udělala pořádný. Za deset let tihle čtyři kluci z Liverpoolu pobláznili celý svět. Jenže ještě než si lidé začali pochvalovat živou energii jejich písní, byla tu hudební kritika. A ta zrovna Broukům dobré vysvědčení nevystavila. Titulkem Jeden velký hudební vtip uvádí v roce 1964 recenzi alba Beatles deník Chicago Tribune, Newsweek píše o „výkonu blížícím se katastrofě“ a korunu tomu nasazuje kritik LATimes, který napíše, že tyhle kluky by za zpěv nepochválila ani jejich vlastní maminka. „Asi nejhorší muzikanti na celém světě. To ani nebyla hudba, co předváděli. Paul McCarthy s basovkou bylo nejspíš to nejděsivější, co jsem kdy slyšel,“ říkal proslavený hudební producent Quincy Jones.
Tsunami z toalety
Pop-punková legenda, Ramones, hrála „krátké písně pro lidi, kteří nemají moc času“, se v rodném New Yorku moc neprosadila. O to větší úspěch měli jejich dynamické songy ve Velké Británii. I tady si ale na jejich styl museli kritici nejprve zvyknout. Věta: „Ten kluk bude pokaždé počítat do čtyřech, než něco zahraje? Nebo neví, jak se počítá dál?“ patří mezi ty mírnější hodnocení. Dozvědět z recenzí jsme se mohli, že snaha hudebně tuhle kapelu vzdělat by byla jen ztrátou zdraví a času nebohých učitelů. A ještě nedlouho předtím, než se zapsali do síně slávy jako „Druhá nejslavnější kapela po Beatles“ je rádia odmítala hrát s vysvětlením, že jejich muzika zní jako splachování 10 000 toalet.
Bůh ochraňuj Queen
Nesouvislý mišmaš, který neladí ani netěší, píše se v roce 1978 v hudebním žurnálu Rolling Stone. A magazín Time k tomu ještě přihazuje, že navzdory hudební virtuozitě jsou jejich texty prázdným a hloupým kalkulem. Nenesou prý žádné poselství, je to celé jen načančaná scéna jeviště plného světel, na kterém se ale nic podstatného neodehrává. Časopis Sound zase poukázal na neuvěřitelně nesouvislý a nepropojitelný děj, který pozbývá jakýkoliv smysl. O čem že byla řeč? Partička Queen právě vydala svou Bohemian Rhapsody! A zprvu skutečně nezazářila. „Jako by jim někdo řekl, že mají udělat něco epického. Tak to udělali, ale moc o tom nepřemýšleli.“
Akiro? To není žádný Japonec
Jak se říká, nikdo učený se doma nestal prorokem. Stoprocentně to platí o muži jménem Akiro Kurosawa, jednom z asi dosud nejvýznamnějších japonských a vlastně i světových filmových režisérů a scenáristů. Filmy jako Rašomón, Sedm samurajů, Yojimbo do fondu klasiky prostě patří. A co se týče samurajů na plátně, je tohle prostě zdroj číslo 1. Na kladném hodnocení Kurosawy se sice shodne zbytek světa, ale už ne sami Japonci. Podle nich byl Akiro příliš pro-západní, zapomněl na národní identitu a kulturu, z historie si vybral jen „špeky“, které nezasadil do dobového kontextu. Nazývali jej elitářem a fašistou. Nefungovalo to. Zůstal nejlepší.
Dialogy? Vždyť mluví jako v komiksu
Další filmové trháky vezmeme hopem. Mysteriózní Osvícení (The Shining) z roku 1980 vyneslo Stanley Kubrickovi u kritiky nominaci na nejhoršího režiséra všech dob. Seriálovka Perníkový táta prý naprosto pozbývala originalitu, Disneyho animák Bambi přišel kritikům vyloženě nepříjemný. První díly Hry o trůny? Dětská pohádka, do které někdo omylem zamíchal pár věcí pro dospívající. Akční Predátor? Strašidelnější věci prý uvidíte v koupelně každého motelu. A mafiánská klasika Kmotr II? „Nesouvislý děj a dialogy, které připomínají bubliny z komiksů,“ napíše NY Times.
A na závěr jeden kousek z historie
Odpudivé a barbarské monstrum z oceli, které je tak vulgární, že by jej nepostavili snad ani Američané. Výplod chorého mozku, posedlého kovovým sportovním náčiním. Hrůza, na kterou se budeme muset dvacet let dívat. Děsivý skelet z kovových žebříků má světu ukázat, co je ve Francii nejlepší? Ano, jak správně tušíte, těmito větami hodnotila odborná i laická veřejnost v Paříži vystavěnou Eiffelovu věž. Že možná pořád vypadá jako opravdu tragická pouliční lampa, děsivá kovová mršina nebo rozestavěné potrubí? Francouzi si na ni evidentně zvykli. Dnes je tahle 324 metrů vysoká stavba neoddělitelnou ikonou celé Paříže, i když se v době její stavby podepisovaly rozhořčené petice za její okamžité stržení. Inu, velké umění nejspíš musí být zpočátku kontroverzní.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT