Proč současné klimatické hnutí začíná připomínat spíše nové klimatické náboženství
Klimatické změny reálně existují a probíhají. Jedna zrovna právě teď. Nezpochybňujeme závěry badatelů a scénáře neradostné budoucnosti, vyčtené z jejich grafů. Ale chladnými nás teď, v době globálního oteplování, nenechávají spíš vyšinuté reakce těch, kteří si z celé té klimatické patálie udělali svou víru a svaté náboženství. Nevěříte?
Klimatické hnutí má jako většina náboženství má ve svém kodexu začleněné prvky bohoslužeb. Chápete, setkání lidí stejného vyznání, kteří po nějakou dobu ve stanovený čas dělají něco společně. Čímž se utužuje ono náboženské cítění komunity, identifikace s objektem zbožštění. Přijdou vám pámbíčkáři, kroužící v nedělní dopoledne před mší nedočkavě kolem kostela vtipní? A co takhle miliony zfanatizovaných školáků, co každý pátek…
Je libo procesí k poutním místům?
K bohoslužbám samozřejmě patří i procesí, tedy demonstrace jednoty skupiny věřících vůči nevěřícím. Pochody za klima, klima-poutě Evropou, to tu už bylo. A co třeba „bohoslužba s rozloučením“, při které exhibovala kulturní smetánka Islandu u rozteklého ledovce? Dali mu dokonce i pamětní desku, čímž vzniklo nové svaté místo. Další pravděpodobně vznikne v Amazonii, jen co tam pralesy s příchodem dešťů dodoutnají.
Víra má obvykle svůj pevně daný rámec plnění, svá přikázání a nepřekročitelná tabu. Křesťanské Desatero asi znáte, a možná byste jej dokázali i jako ateisté vyjmenovat. A ono klimatické náboženství? Už jste asi slyšeli některá jejich přikázání: nejíst červené maso, nelétat letadlem, nepoužívat uchošťoury a plastová brčka.
Prvotní hřích, zločin a trest
Ostatně, zákazy určitých produktů, které jsou haram, tedy zakázané, a uvaluje se na ně fatwa, náboženský zákaz, abychom Koránu přihřáli polívčičku, už máme taky. Zákaz špinavých dieselů. Zákaz vjezdu aut do center měst. Zákaz jednorázových plastových obalů. Zákaz opalovacích krémů. A když zhřešíte? Je čas na pokání. Třeba 24-denní vegetariánský půst, abyste dosáhli očištění. Nebo vysazení stromů na travnaté pastvině.
Nejprve ale musíte učinit doznání hříchu. Dnes to můžete udělat i on-line. Tedy pokud váš iPad pohání energie ze solární farmy. Je samozřejmě třeba mučedníků i radikalizovaných věřících. Těch, kteří pěšky a bosky vyrazí do světa, budou držet hladovku nebo se přilepí lepidlem k otočným dveřím úřadu, už pár máme. Jasně, občas se takhle aktivisté uchytí i k budovám, které nemají s jejich kampaní nic společného, ale mýlit se je lidské.
Náboženství musí růst a hubit kacíře
Aby se z víry nebo ideologie nestala jen jednogenerační záležitost, potřebuje neustále expandovat. Ovládnout veřejný prostor, média. Nesmí tedy existovat vysílání nebo noviny, které by alespoň okrajově téma klimatických změn nezmínily. Dílem to na nás ještě čeká. Je také třeba mladých věřících, a proto se zelený katechismus musí nutně stát součástí školních osnov. Vznikají také nová bezobsažná slova, které chápou jen věřící: klimatická nouze, klimatická krize/pohotovost.
Církev potřebuje prachy. Každá. A je fajn jich mít hodně. Když vám každý odevzdá desátek, vaše moc a možnosti ji prosazovat narůstají geometrickou řadou. Prachy jsou moc. Takže se teď bude hrát o to, kdo všechny ty uhlíkové daně, eko-poplatky a pokuty zinkasuje a jak je bude moci použít. Na miliardy s nataženou rukou čekají celé davy eko-kazatelů.
Každá správná víra má i své odpadlíky. V tomhle případě vědce, kteří to zase nevidí až tak černě. Nebo jen tlumí vášně a říkají, že za 10 let nenastane konec světa. Taková musí být za herezi nemilosrdně potrestáni. Zostuzeni, vyvrženi společností. Těch badatelů, co přišli o zaměstnání, protože nejeli tvrdou linii s davem, už tu také pár bylo. Inu, mít jiný názor se ve víře nevyplácí. Už máme jejich seznamy, a hranice jsou připraveny.
Peklo, Ráj, eschatologické vize konce světa
Prakticky každé náboženství nabízí svou vizi budoucnosti a posmrtného života. Je něco pozemského, a něco za tím. Bude to ráj nebo reinkarnace? Jasně, jen pokud budete hodní. Momentální klimatické náboženství straší koncem světa. Což je vize, kterou má snad každá víra. Soudný den, Apokalypsa, roztání ledovcových čepiček na pólech. Jen si vyberte.
Co má společné zasedání papežského sněmu, kapitulní rady biskupů nebo velké církevní synody s klimatickou konferencí? Víc, než by se zdálo. Jako běžní smrtelníci se tam většinou nedostanete. Ale můžete být vyzváni a předvoláni k účasti. Tyhle sněmy, připomínající církevní koncil, pak rozhodují o tom, kdo a co je dobrý či zlý. Kdo má být potrestán, proti komu se povede svatá válka, kdo dostane požehnání. Zdravíme IPCC.
Pili víno, kázali vodu. To už tak nějak o prelátech z historie víme. Pro řadové ovečky platí jiná pravidla, než pro jejich vůdce. Takže zatímco prostý věřící řeší, jestli bude k obědu pro klima snesitelnější polníček z květináče nebo dlaní uhnětená sója, svatá liga si létá v letadlech po mezinárodních fórech a debužíruje. Některé věci se prostě nemění.
A samozřejmě, po Mohamedovi nebo Budhovi, případně po tom našem vlasatém tesaři z Judeje nesmí být ani nové klimatické náboženství bez mesiáše. Ten starozákonní, obchodník s ekologií Al Gor, teď dostal nástupce. Je to jedna holčina ze Švédska, Gerda nebo tak nějak se jmenuje. Možná jste o ní také slyšeli. Protivit se jejím slovům a znevažovat její projev je samozřejmě urážkou víry, jak už to tak v náboženstvích bývá. Možná než sledovat ji by se vyplatilo koukat po loutkářích, kteří ji nad scénou vodí.
Nic proti boji za lepší budoucnost, ale slepá víra ji jen málokdy opravdu přinese.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Je nebo není Greta Thunberg úplně mimo. Aspergerům syndrom měly i známé osobnosti