Jak svět blázní v karanténě: Nepřišli jste o nějaký trend sociálních sítí?

Pohádce o koronavirové pandemii zatím ještě dobrý konec chybí, ale pár věcí se už trochu ozřejmilo. Třeba to, že asi nejděsivějším dopadem zatím je, že se lidé museli zavřít doma, a v rámci sociálního distancování trávit víc času sami se sebou a svými myšlenkami. A být zavřený v jedné místnosti s dementem, to dobrovolně nechce nikdo.

výzva

Zatímco u pračlověka by karanténa spočívala v trávení času tím tím, že by si lovec tiše maloval po stěnách jeskynní sluje, nám Bůh a Zuckerberg (vážně, ještě pořád jsou to dva různí lidi) nadělil sociální sítě. Takže jsme svoje osobní frustrace mohli průběžně chrlit to světa. A sdílet projevy dalších podobně zmatených duší. Virtuální bublina nám posloužila jako užitečný psycho-ventil, který nám pomáhal uvolňovat výměšky postřehů a občas i střev. Co z toho vzešlo?

Mimískové zažili první žúžo pandémičku

Bio-matky a další harpyje, okolnostmi očesané o možnost navštěvovat obden se svými nebohými mimi-produkty fotografa, přišly s geniálním nápadem jak oživit rodinné fotoalbum. Své trpaslíky teď v plenkách obkládají zátiším z roliček toaletního papíru a kanystrů desinfekce, obvykle pak s popiskem „Moje první pandemie“. Ve skelných očích z toho máme hřib jak z Hirošimy, ale je to marné, je to marné…

Střihněte si dovolenou svých snů

Letos zatím na světě zemřelo kolem 23 milionů lidí, z toho cirka 250 000 na něco, co mělo nějakou spojitost s koronavirem. Podivný nepoměr mezi zmíněnými ciframi a momentální panikou lidstvo netrápí, za mnohem zásadnější považují, že letos nejspíš nebudou moci na dovolenou. Na Havaj, do Karibiku anebo Emirátů. I když zatím byli nejdál na Lipně nebo ještě hůř, na Makarské riviéře. Takže je teď móda sdílet „kompenzační“ videa, že „jako“ cestujete.

Říka se tomu fauxcations, falešné dovolené. Toaletní prkénko vám nahradí záběr z okénka letadla, z běhacího pásu uděláte podavač kufrů a ledacos se dá natočit i na rotopedu. Logika celého počínání odchází s nedostatečnou v indexu, ale co už. Nějak se zabavit musíme, a když už máme ty sociální sítě… Ukazuje se tím vlastně, že pro spoustu lidí není podstatná dovolená nebo cestování, ale pořizování fotek, kterými se mohou pochlubit.

Útěk do divočiny

Dobře polovina z 50 000 studentů Newyorské univerzity si vybrala za svůj dočasný karanténní domov dobrovolné vyhnanství v národních parcích Pensylvánie. Takže tam je teď vlastně víc potenciálně nakažených, než v centrech velkých metropolí. Good. Hipsteři tam teď nejspíš bez servisu avokádových chlebíčků hynou hlady, podléhají atakům zákeřných veverek. A taky podpalují lesy. Ale nebojte, zpátky se z divočiny vrátí jako hotoví muži. Nejspíš už zítra, protože je jim zima a mají mokro v sandálech.

Každopádně se ujala móda sdílet na Instagramu, jak jste nechali město za zády a vstoupili do lůna neposkvrněné přírody. A že to je pořádná penetrace. Nejhůře se asi povede těm, kteří vypadli ze zóny dosahu signálu, a nebudou vědět, kdy už se mají vrátit. A narazí na ně nějaký šílený prepper, který je bude považovat za zombíky. V Rusku se takhle zdekovalo pár rodin, a jejich případ by mohl být nápadně podobný těm, kteří pak na Sibiři prožili generace, aniž by něco zvěděli o historii posledního století.

To zase bude hejtů…

Když to domyslíte do důsledků, podvečerní tleskánky a děkovačky doktorům a zdravotním sestřičkám z balkonů paneláků jsou trochu podivné. Ti andělé v bílém totiž jen dělají svoji práci. A pokud jste ve čtvrtek ráno netleskali taky popelářům, a ve středu prodavačkám, je tu něco špatně. Vděk za to, co pro nás všechny dělali a dělají, pak lachtan plácající dlaněmi nevyjádří. Tohle není mistrák v hokeji a „Hoši děkujem!“ Přesto se potleskových echo-akcí konalo mraky, po celém světě. Teď už tolik ne. Přemýšlejte spíš nad tím, že by mohli dostat přidáno peněz a ubráno byrokracie, jen tak propříště. Ď.

A zpívat budou všichni!

Niterná potřeba sdílení svých pocitů není vlastní jen pubescentním slečnám, ale spoustě dalších lidí. Takže si můžete stáhnout playlist své oblíbené hvězdičky, a poslouchat doma ty samé songy, co během pandemie poslouchá i ona. Můžete taky natočit hudební video, ve kterém vyjadřujete názor, myšlenku anebo jen zpíváte. Anebo si můžete z okna vesele zazpívat. Třeba: „Nemít prachy, nevadí.“ To totiž všechny, co zrovna nemají na nájem, náramně pozvedne na duchu.

Doma je tak prázdno a smutno…

Samota je to ovšem jen zdánlivá, protože máme sociální sítě. A každý je rád ve svém globálním stádečku, do kterého se krásně zařadí tím, že se připojí k výzvám. Jakým? To je vlastně jedno. Fotky s domácími mazlíčky? Tolik pokousaných a podrápaných lidí od vystreslých koček, psů a morčat tu ještě nebylo. Polštářová móda? Což takhle si s domácí improvizací střihnout nějaký klasický obraz? Poprvé je to samozřejmě vtipné, ale po milionté? Nebo si zatrsáte na balkóně na pořádné techno? Hlavně to nezapomeňte sdílet. Svět potřebuje, ba přímo prahne po tom vidět, jak trávíte karanténu! Říká se, že lidská hloupost je nekonečná, ale díky sociálním sítím je skutečně globální.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Tragická doba koronavirová. Jsou obavy na místě? Jak překonat současnou tíživou situaci

Sociální sítě jako zhouba naší generace? Jakou cenu za ně vlastně platíme?

Sociální sítě, které neznáte…a přesto je používají miliony lidí!



Pin It on Pinterest