K čemu je dobrá penisová kost? Zajímavá hříčka přírody, kterou mají jiní samci, ale my ne! Proč?

Mají ji netopýři, medvědi, psi, i drtivá většina našich evolučně blízkých příbuzných z řad primátů. Jen my lidé jsme přišli zkrátka. O čem je řeč? O penisové kůstce, latinsky zvané baculum. Proč ji v našem organismu nenajdeme?

Proč nemá mužský penis vlastní kost? Připravil nás o ní náš způsob života

Penisová kost je tak trochu hříčkou přírody. V základní výbavě ji má většina samců z řad savců. Pochopitelně, že se velikostí, tvarem a celkovou proporcí vůči tělu mezi jednotlivými druhy liší. Samec mrože ledního s sebou nosí záležitost dlouhou 80-100 centimetrů, rejsci se zase neobejdou bez dva milimetry dlouhé kůstky. I proto znalci zvířecí anatomie hovoří o baculum jako o „nejrozmanitější kosti na světě“.

Zvířecí příbuzní se bez ní neobejdou

Její postupný vývoj lze dosledovat do historie vzdálené 145 milionů let, a nejrůznější linie pra-savců ji postupně ztrácely a znovu získávaly. I proto evoluční biology trápily v zásadě dvě otázky: k čemu je tahle podivná kost dobrá? A proč ji lidé nemají, když se většina našich zvířecích příbuzných bez ní neobejde? Výzkumníci britské Královské společnosti nyní přináší obsáhlé vysvětlení, které lidské samce možná nepotěší.

Velmi praktická kost

Penisovou kost nemáme proto, že jsme z hlediska evoluce rozmnožování monogamní. A je to možná škoda. Kost totiž slouží jako podpůrný a ochranný systém penisu, a po funkční stránce efektivně nahrazuje klasickou erekci. Její nositelé jsou prostě vždy pohotově připraveni do akce.

Konkurenci navzdory!

U primátů a šelem se kost vyvinula proto, aby prodloužila dobu splynutí samčích a samičích pohlavních orgánů, a učinila oplodnění pravděpodobnější. Bez ní by totiž zvířecí samci většinou neudrželi erekci déle, než tři minuty. Což je na samotné rozmnožování trochu málo, zvlášť, když je kolem neustále přítomna početná konkurence.

Samec lva nebo šimpanze si obvykle musí právo na páření se samicí tvrdě vybojovat. Ale ani poté, co dosáhne svého, nemá úspěch v podobě přenosu genů jistý. Vzápětí totiž může jeho vyvolenou obskočit někdo jiný. A on přeci potřebuje životní jistotu, že samice ponese jen jeho potomky. Své šance tedy zvyšuje delším pářením, které mu zprostředkovává penisová kost.

Homo erectus, člověk vzpřímený

Podle badatelů je to tedy především vysoká míra post-kopulační sexuální soutěživosti, která za vznikem bacula stojí. Tam, kde se více samců (a často současně) uchází o jednu samici, se to prostě vyplatí. Případně tam, kde je období páření soustředěno do nějakého krátkého časového úseku. A kdy o ni přišli lidé? Pozbyli ji naši dávní předchůdci, druh Homo erectus, přibližně před 1,9 milionem let.

Změnila se totiž pravidla hry,“ vysvětluje Christopher Opie, hlavní autor studie. „Namísto tlupy s polo-opičí polygamní hierarchií začali naši předci preferovat monogamní způsob života. V tom funguje jeden samec s jednou samicí.“ Soutěž o možnost k páření tu v jisté míře zůstala, ale vítěz bral vše a teoreticky napořád. Následky tohoto odvážného kroku si neseme dodnes.

Nadbytečný přívěšek

Lidé to prostě nezvládli,“ říká výzkumnice Matilda Brindleová. „Průměrná doba od penetrace po ejakulaci teď trvá lidským samcům kolem dvou minut. Přechod na monogamii, při které se samice páří v daný čas jen s jedním samcem, prostě učinil penisovou kost u lidí zbytečnou.“

Nezapomeňte, že tohle je teorie. V praxi to vypadá tak, že kdyby samotný pohlavní styk s vámi trval jen dvě minuty, přítelkyni si najdete jen těžko.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Existují barvy, zvuky nebo čas? Otázka, kterou jste si možná nikdy nepoložili. Odpověď vás překvapí! Všechno je jinak, než se zdá

Sám sobě chirurgem. Močové kameny, slepé střevo, císařský řez a další neuvěřitelné operace, které si pacienti provedli sami na sobě!