Kdy vznikl hashtag a co původně znamenal?
Ve světě sociálních sítí se jeho nadužívání stalo druhou přirozeností, přitom ještě před pár lety neštěkl po podivném křížku # ani pes.
Když nedej-bože programujete postaru, musíte si někdy ty miliony řádků nesmyslných znaků roztřídit podle toho, co vlastně skriptují. Takříkajíc je zahnat do jedné ohrádky. A takový je pohádkový výklad vzniku prvního plůtku, mřížky #, neboli znaku hashtag. Nutno dodat, že tenhle symbol tu byl mnohem dřív, ještě v časech před-digitálních.
Na telefony se dostal omylem
Zhruba od konce 19. století se používal pro označení „čísla, které má jiný význam než cifra, a proto jej nemáte počítat“. Takže kdybyste si objednávali 10 tužek o tvrdosti tuhy 2 (deset dvojek), s # se vám nestalo, že by vám jich přišlo 20. Většinou. Ještě o něco dříve totiž označoval údaj o hmotnosti, váze. A ne, nebylo to v pravěku.
Proč se vlastně křížek dostal na klávesy telefonů pevných linek a telefonních budek, je pořád trochu záhada. Coby alternativa předvolby se totiž moc neujal, ale teoreticky měl „násobit“ potenciál telefonních čísel. Osmkrát, proto se mu přezdívalo podle osmi cípů „okto“. A zrovna tak náhodou přišel k prvním mobilům. Aby jen doplnil volný prostor na tlačítkové klávesnici.
Twitter? Ze začátku byl proti
Hashtag tedy není vynálezem Twitteru, byť jeho použití notným dílem zpropagoval. Jako formu pro označení klíčového slova, termínu, podle kterého si můžete vyfiltrovat informace z určité oblasti, sféry zájmu. A abychom kolosu sociální mikro-komunikace (s 320 miliony uživateli a ročním obratem 3,5 miliardy dolarů) udělali ostudu – až do roku 2007 se užívání # dost usilovně bránil.
Chris Messina, světec mezi digitálními supy
Přišlo jim to moc intelektuální. Propagátorem symbolu jako třídiče klíčových slov se stal americký blogger Chris Messina. Kdo? No, to je právě to. Z pozice člověka, který pro Twitter objevil magicky praktický hashtag, vlastně pořád nikdo. Nikdy si jej totiž nepatentoval.
Jako obhájce volného sdílení technologií a open-source programování nechtěl na svém nápadu a jeho monopolizaci rýžovat. Chtěl jen, aby jej lidé používali. Stalo se. Možná ho to od té doby párkrát zamrzelo, protože lidé dnes po celém světě používají častěji # než toaletní papír.
Když nahradíte dialog symbolem
Jenže ten toaleťák se jen zřídka stane nástrojem globálního aktivismu, což o # neplatí. Můžete s ním totiž označit „smysluplný příspěvek pro nějakou konkrétní zásadní debatu“. Anebo jej plácnout na jakýkoliv žvást, který jste si nepřečetli či neshlédli až do konce, natož abyste o něm přemýšleli. Což se právě děje a je ukázkou bídy kritického myšlení.
Heslo následující za křížkem se tak samo o sobě stalo vyjádřením názoru a současně argumentem. #TakeAKnee, #OscarsSoWhite, #MeToo nebo #PrayforParis vás nenutí přemýšlet „Proč?“, měnit své chování, vést porozumění dialogu nebo zapálit svíčku. Svým způsobem je to ještě snazší a komplexnější, než dát lajk. Okamžitě se tím zařadíte. Je to krásně pohodlné.
Už nemusíte nikomu vysvětlovat, proč se vám nepohodlné zpravodajství nezdá v pořádku. Nalepíte jen #FakeNews a je vymalováno.
Hashtag prodělal za dobu své existence velkou evoluci, a je otázkou, kam jeho další používání povede. A jestli tenhle symbol jednou zařadíme po bok interpunkčních znamének, anebo jej odsuneme někam do propadliště dějin, ke svastice.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Sociální sítě jako zhouba naší generace? Jakou cenu za ně vlastně platíme?