Autorka Harryho Pottera přestřelila míru. Rowlingová by měla rychle přestat psát

Mona Lisa je slavný obraz od Da Vinciho. A slavný je mimo jiné proto, že je z principu hotovou věcí, do které už nemůže renesanční malíř z 16. století mluvit. Nevyskočí někde za ze zástupu návštěvníků galerie Louvre, neprocpe se dopředu a nezačne před jejich zraky záhadnému portrétu domalovávat knír nebo brýle. Protože to je asi tak v kostce ilustrace problému, který má J. K. Rowlingová.

Rowlingová by měla rychle přestat psát

Gigant, který vyprodukoval cirka čtyři miliardy dolarů, a další miliardu dodal přímo na účet své autorky. Zhruba tak vypadá bilance světa kouzelníka Harryho Pottera, který vyprodukovala Joanne Rowlingová, píšící původně před lety pod mužským pseudonymem jako J. K. Rowling. A my jí to přejeme, protože z těch 500 milionů po světě prodaných kopií knih máme doma taky jednu plnou polici. Z torchu naivní pohádky se stal postupně dost temný příběh, a prakticky každý si v něm dokázal najít něco podnětného. A hlavně, na počátku digitální éry přitáhla ke čtení parchanty, kteří do té doby používali knížky jen jako náhradní podložku pod myš.

Rowlingová vám ráda všechno vysvětlí

Jenže pak je tu ta nepříjemnost alá Da Vinci. Tak nějak se očekává, že takhle úspěšná autorka bude schopna po dokončení svého opusu odložit brk a pergamen, a přenechá sebou vytvořený svět žít aspoň trochu vlastním životem. Což se bohužel nestalo. Jako žárlivá pěstounka autorka dál střeží osudy svých fiktivních postav. Že chtěla vydat ještě pár knížek, a přilepšit si o nějaký ten milion? Chápeme, hrabivost je lidské povaze blízká. Horší je, že Rowlingová „nikdy nepřestala psát“, respektive vysvětlovat a dodávat další zajímavé detaily životů svých postav. A zásobovat jimi věčně zvědavé čtenáře, třeba prostřednictvím svého Twitteru.

Záchody z Bradavic…

Tím bohužel začala zbavovat svůj magický vesmír všech kouzel. Že je občas fajn nechat něco nevyřčené a nedořešené zjevně nepochopila, a dětskou fantazii se rozhodla zkrotit asi tak citlivě, jako dokáže jen azkabanský mozkomor. Věděli jste třeba, jak řešili toaletu mladí kouzelníci a kouzelnice z Bradavic předtím, než škola adoptovala lehce čarovný systém kanalizace od lidí-mudlů? Prostě to hodili, kam se zrovna dalo, a pak to s pomocí kouzelné hůlky nechali zmizet. Hotovo. Kouzla ještě nikdy nebyla děsivější, a jestli se všechny ty exkrementy hromadí na nějakém magickém místě, nechtěli bychom se tam teleportovat.

Sexualita? Ta je přece zásadní

Že byl Brumbál na kluky? Dobře, na původním příběhu to zase tolik nemění. Jasně, čtenář mohl odtušit, že s nejmocnějším kouzelníkem všech časů nebude všechno v normálu. Ale ta chronická potřeba upozornit na to, že kromě famfrpálu jedou kouzelníci i LGBT ligu, je až bolestná. Brumbálova gay-zápletka možná dobře ilustruje pozadí jeho toxického vztahu s Grindelwaldem, ale proč autorka musí rozebírat, kdo komu z těch dvou vlastně nastavoval pozadí? Vlastně, když je jí sexualita postav tak lhostejná (ve smyslu: být gay není ani mezi kouzelníky nic mimořádného), tak proč to rozpitvávat?

Bez otazníků, ale taky bez kouzel

Byl Lord Voldemort panic? Mohli zlaťáky uložené v bance u Gringotů destabilizovat britskou měnu? Rowlingová si to nenechá pro sebe. Ta snaha najít a odpovědět čtenářům všechny odpovědi na otázky škodí, protože roubuje náš fádní svět do toho hezkého, magického. Takže když si někdo rýpne, že nikdo z kouzelníků prokazatelně není židovského vyznání? Rowlingová hned zapátrá ve jmenném rejstříku, a hbitě stanoví, kdo vlastně Židem byl.

Je to podstatné? Pro děj vůbec, ale pro nutkavou potřebu autorky udržet ideální pestrost a sluníčkovou barevnost postav evidentně ano. Její snaha vlichotit se do přízně každého pak bolí. Kdyby se Da Vinci choval stejně, pak by Mona Lisa dnes byla nejspíš hispánský transsexuál. Jenže mistr už je po smrti, a nepotřebuje se zavděčit. Díky bohu za to.

Svět čar a kouzel je fantastický, ale Rowlingová, která nám ho tak hezky připravila, by se měla vzpamatovat. A nechat ho žít po svém.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Slavní autoři byli často podivíni. Kdo miloval kuřata nebo motýlí penisy a kdo byl opakovaně zavřený ve vězení

Filmové dokumenty, které si nehezky pohrály s pravdou. Tvůrci nás pěkně vodí za nos