Fake news. Pár doporučení, které se hodí pro rozlišování nedůvěryhodných informací a pochybných zdrojů

Žijeme v době, kdy není o informace nouze, a během chvíle se dozvíte o každém prdu na druhém konci světa.

fake news

Jak se v balastu zpráv neztratit a poznat takzvané ,,fake news”, zprávy, které vám neříkají celou pravdu?

Upřímně, drobná předpojatost se vždycky vyplácí, a starší, komunismem vychovávané generace Čechů, v tom mají překvapivě dobře jasno. Protože Rudé právo pravdu nepsalo nikdy, tedy vždy jen tu „rudou“. I dnes se proto hodí vědět, komu vlastně noviny patří, a plus/mínus, komu straní. Nebudeme se teď strašit Křetínským a Babišem, co se shlédli v žurnalistice. Stejně to udělal i Berlusconi v Itálii a vlastně i Trump a Bloomberg ve Státech.

Komu to patří a pro koho píše?

Koukněte na Británii: The Sun byl a je totální bulvárek, ale umí nakousnout pálivá témata z obou stran. Guardian je čistě levicový plátek, který má v každém vydání pět Gret Thunbergových na jednu klimatickou změnu. Independent není zdaleka tak nezávislý, jak svým názvem tvrdí, ale spíš suše konzervativní… Times nikdy nepřestaly být snobárnou namyšlených. Každý si píše svou vlastní verzi pravdy. Vy si jen musíte vybrat, jaký úhel pohledu vám nakonec sedí víc.

Hodnověrnost titulu? Ale vždyť…

Řekněme, že je třeba koukat, kde přesně se pohybujete. Protože třeba British Medical Journal (BMJ) nebo Lancet patří mezi špičkové, odborné a recenzované časopisy o medicíně. Takže studiím, uveřejněných na jejich stránkách, se dá věřit. Jenže oba tyhle důvěryhodné zdroje mají svou vlastní, nerecenzovanou část. Do které může přispívat v podstatě každý, byť úplnou hovadinou.

Je to něco jako názorová rubrika. Takže třeba nápad, že by továrnách pálících uhlí měly být stejné varovné nápisy, jako na krabičkách cigaret  – se nezrodil z recenzované studie vědců, ale je jen volným příspěvkem v BMJ. Není to nápad profíků, je to něco jako volný blábol, propagační tiskovka, debata na Redditu. Stejně to vede třeba jinak solidní Forbes, Bussiness Insider, DailyMail a spousty, spousty dalších. Jste sice na stránkách solidního plátku, ale zrovna v sekci nesolidních článků. Tak pozor.

Na stopě fake news

Vše-vysvětlující fotka anebo doprovodné video, které si svou popularitou zaslouží přídomek virální? Věnujte aspoň minimum času tomu, že si proklepnete jejich původ. Platí, že nejlepší pomocnou ruku vždycky najdete na konci svého vyhledávače, a Google Images skutečně dokáží zázraky. Zjistíte třeba, že použitý snímek je jen výřezem z mnohem širšího plátna fotky. Nebo nakonec, že se vztahuje k dočista jinému případu a příběhu, který se udál třeba o dekádu dřív. Fotka sice vydá za tisíce slov, ale hodí se znát aspoň minimální kontext.

Teď se typicky řešilo „znovu-ožití“ velkých měst, do kterých se navrátila příroda. A ono ejhle, fotky delfínů nebyly z italských Benátek, ale o byly pořízeny o 5 let dříve a na Sardinii. Chvilku předtím zase, když hořela Amazonie, byly pochybné noviny plné fotek hořících lesů – na Sibiři a v Kanadě. V zásadě není problém, když geograficky použijete nepatřičný snímek: pokud si to nenecháte pro sebe. Ale pokud někdo vykresluje nějakou katastrofu obrázkem jiné tragédie, důvěryhodně to nevypadá.

Ano, u informací se chcete ptát na původ…

Čím delší je cesta k původní informaci, tím více bývá zkreslená. Prostě jako při tiché poště. Politik samozřejmě může lhát, ale je dobré vědět, jestli s ním přímo ten konkrétní novinář, který o tom teď píše, mluvil osobně. Nebo si psal jenom s jeho asistentem. A pak to hodil na svého kolegu, který píše o tom, že četl, že… v rámci malých Čech je to sranda, ale dohledat nějaké reálné vykreslení obrazu „kdo-co-komu“ vlastně řekl u případu někde z Indonésie, je fakt boj. Někdy je ten řetězec tak dlouhý, že došlo k úplnému zkreslení původní informace. A bylo to třeba úplně naopak.

Ony vůbec fantastické novinky z exotických zemí jsou dost nedůvěryhodné. Někdo u nás je vypálí jako senzaci, která na Seznamu urve čtenost, ale pak se ukáže, že prapůvodním zdrojem byl nějaký špatně přeložený text oblastního pisálka někde z Mongolska. To už moc velkou váhu nemá. Že vesnice v Norsku chtěla zrušit čas? Reklamkou vytvořený blud. Stejně jako novinky o zázračných/průlomových objevech. Většinou je to jeden úspěšný testík z laborky, nic světoborného.

Známka nesolidnosti a fake news? Je jich spousta

Clickbaity, tedy články které vás svým titulkem donutí otevřít text. Jo, tohle děláme taky. Protože vás chceme. Horší je to s titulky, které vás zvednou ze židle. Třeba tím, že vytrhnou z kontextu jednu nasírací větičku, a pak při čtení zjistíte, že to celé je trochu jinak. Spousta lidí ale čte jen titulky, takže zůstane v omylu. Už napořád. Jakmile už v titulku někdo používá vlastní verzi motivace, smrdí to průšvihem. Taky bacha všude tam, kde se chronologie zaměňuje s kauzalitou. Že nějaký spratek vyvraždil rodinu poté, co si zahrál Doom3? Ono to nutně souviset nemusí…

A na čem nezáleží? Na hlasováních, koláčích a klikancích v anketách. Čtenáři se obvykle rekrutují z podobné názorové skupiny, takže jejich společný názor většinou stejně není názorem většinovým. Nezáleží na informacích, které začínají větou: „Vědci tvrdí, že…“ pokud se nenabízí spolu s informací, jací vědci nebo jaká konkrétně studie. Je to jen naprostý výkřik do tmy. Pravda a informace jsou všude kolem nás, jen se v nich neutopit.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Fake News: neověřené zprávy se šíří šestkrát rychleji než ty pravdivé. Některé mohou i zabíjet! Proč je tolerujeme a šíříme dál?

Historická fakta neběžela vždy podle školních osnov. Co bylo ve skutečnosti jinak, než jak to vykládá obecná pravda



Pin It on Pinterest