Češi kradou, nechtějí pracovat a udávají! Sebemrskačství je národním sportem. Je opravdu na místě?
Česká republika je sice malou zemí, přesto u nás vzniklo mnoho dobrého. Jenže když si vyslechnete, či přečtete, názory řady lidí, dojdete k přesvědčení, že jsou snad Češi nejhorším národem světa. Je tomu tak ale skutečně? Jak jsme na tom v rámci Evropy?
No jo, ti Češi…
Jste-li pravidelným čtenářem diskuzí na internetu, anebo se občas v hospodě zaposloucháte do plamenné konverzace u vedlejšího stolu, možná budete mít jasno – Češi jsou neskutečná banda! Všechno od politiky, přes sport a ekonomiku až po pracovní morálku je špatně a na vině jsou samozřejmě komunisti, kapitalisti, idealisti, humanisti, pacifisti, publicisti, recidivisti nebo jiní protagonisti. Při desátém pivu a páté kořalce, což činí účet tak za „pětikilo“, si je tedy možné poplakat, že díky tomu na nic nemáme a vše jde od desíti k pěti.
O Češích se u nás říká hodně věcí – že jsou zloději, podvodníci, lháři a udavači, a když i mají „zlaté ručičky“, řemeslníci jsou stejně většinou lemplové a nestojí za nic. Zákazníci i obchodníci pak patří do stejné sorty, a co teprve státní podniky? Trošku jiné světlo na nás ovšem vrhají zkušenosti lidí, kteří podnikají v rámci celého evropského kontinentu. Ti totiž zjistili, že to jinde není zase o tolik lepší. Jenže takové věci mnozí lidé slyšet nechtějí…
Statistiky ukazují opak
Česká republika zažívá nejnižší nezaměstnanost v historii a dle žebříčku nejbezpečnějších zemí světa (tzv. Světový index míru) jsme se pro rok 2017 umístili na 6. příčce, čímž jsme „obhájili“ loňskou pozici. Na pravidelně první Island nám tedy sice ještě něco chybí, ale můžeme si přiznat, že na tom rozhodně nejsme tak zle. To se ovšem nějak neodráží v našem sebehodnocení, podle kterého by se často mohlo zdát, že jsme národem nemakačenků a žijeme v naprosté chudobě a takřka válečné zóně. Řešení? Pryč odsud a už se nikdy nevracet!
Je sebemrskačství českým „národním sportem“?
Není! Podobné tendence bychom totiž našli i za hranicemi naší malé zemičky. „Hejtři“ jsou navíc, jak známo, víc slyšet než ti relativně spokojení, protože se zkrátka musí ze svých frustrací vyřvat. A když navíc ostatní označíme za „lemply“, nebo „šmejdy“, naše cena tím před sebou samými stoupá. Takže také trocha egoismu. Koneckonců i kdyby tu vše bylo dokonalé, tak si stejně někteří budou muset něco ke kritice najít, ať už jde o cizince, zvířata anebo nejhoršího zlo ze všech, totiž rostliny, které se nelopotí a jen si prakticky nečinně rostou.
Kritizovat ostatní nás nic nestojí
Samozřejmě nechceme tvrdit, že je tady vše tak, jak by být mělo, to ani náhodou. Mnohé věci se nám tedy nemusí líbit, ale jak řekl jistý náboženský klasik původem z Nazaretu, kdo je bez viny, nechť hodí kamenem. Kdybychom se totiž zamysleli sami nad sebou, možná bychom došli k tomu, že rovněž nejsme tak dokonalí, jak si možná myslíme. Jenže přiznat si to by znamenalo, že se máme změnit, což není snadné, zatímco kritizovat ostatní (nejen) Čechy nás v podstatě nic nestojí.
Mimochodem sebemrskači neboli flagelanti byli přívrženci středověkého hnutí, kteří se ve své náboženské zanícenosti veřejně bičovali. Tím chtěli zapůsobit na ostatní, aby se káli, než nastane boží soud. Možná bychom si tedy z nich mohli vzít příklad. Že totiž nejprve (pochopitelně verbálně) zmrskáme sami sebe a teprve pak ty ostatní. Kritika může být i navíc konstruktivní a výkřiky na internetu či v hospodě se ještě nikdy nic nezměnilo…
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Potvrzeno! Češi nemají rádi boháče! Peníze ale chce mít každý!