Antikoncepce v dějinách: Zvířecí střeva i vlčí moč
Jestli máme my lidé jako druh nějaký nepopiratelný talent, je to schopnost improvizace. To dokazují také následné ukázky antikoncepčních metod a nástrojů. I takhle se dřív bránilo otěhotnění…
Ve starověké Číně hojně aplikovali poměrně svérázný proces, během nějž žena musela na prázdný žaludek vypít pochybnou směs oleje a rtuti. Tak se měla vyhnout nechtěnému početí. Jelikož je ovšem rtuť jedovatá, brzy se to na sexuchtivých ženách projevilo. Ty, které směs pily opakovaně často trpěly řídnutím kostí a ve finále se staly zcela neplodnými. Bravo, tomu říkáme účinná antikoncepce!
Aristoteles doporučoval olivák
V antickém Řecku si vše udělali o poznání příjemnější. Směs olivového a cedrového oleje používali v podstatě jako lubrikant. Důvod byl ten, že zpomaloval pohyb spermií. Ženy tak měly po styku dostatek času pořádně se „tam dole“ opláchnout a minimalizovat riziko početí. Tuto metodu prosazoval i slavný Aristoteles, ten však pro sichr do směsi přidával ještě mast s příměsí olova.
Medová terapie v Egyptě
Další poměrně příjemně působící finta proti otěhotnění je doložena ve starověkém Egyptě. Tam si ženy pochvu před stykem řádně vymazaly medem (případně medovou směsí obohacenou např. přírodní kalcinovanou sodou nebo krokodýlím trusem – to už tak příjemně nezní). Med sice spermie na rozdíl o olivového oleje příliš v pohybu neomezoval, zato kolem děložního hrdla vytvořil bariéru, přes níž se neměly dostat. A ačkoli tento způsob prevence není 100%, opravdu funguje. Později byla adaptována tak, že si ženy aplikovaly pesar obalený v medu a nosily ho až 48 hodin před samotným stykem.
Zabij zvíře, nasaď střevo
Dávno před šprckami, které jsou dnes k dostání u pokladen v supermarketech, muži v rámci antikoncepčních metod, ale i ochrany před pohlavně přenosnými chorobami využívali zvířecích vnitřností. První písemná dokumentace střevního kondomu pochází už z 3. tisíciletí př. n. l. Krétský král Mínós (z mytologie známý jako syn boha Dia a jeho milenky Európy) měl podle legend ejakulát plný „hadů a škorpiónů“ (tedy nejspíš nějakou pohlavní nemoc). Aby při styku nezabil svou novou manželku, vystlal její pochvu kozím močovým měchýřem. Tak nemohla otěhotněn a byla chráněna před chorobami. Ve starověkém Římě kondomy vyráběli z ovčích a kozích močových měchýřů a střev. Zlí jazykové tvrdí, že ti otrlejší k danému účelu používali také svalovou tkáň svých padlých nepřátel.
Středověká posedlost močí
Ve středověku šla medicína často ruku v ruce s pověrami a aplikací sympatetické magie, pro tehdejší obyvatele byla proto přijatelná následující metoda antikoncepce: Žena měla po styku utíkat ven a vymočit se přesně na místo, kde před ní vykonala potřebu vlčice. Podle jiné verze na daném místě nemusela močit, stačilo údajně zarecitovat určitou báseň. Zní to bláznivě, ale na každém šprochu pravdy trochu. Hormony (estrogeny a progestiny) do moderních antikoncepčních pilulek byly ve 30. letech 20. století získávány z přírodních zdrojů – mj. například z moči březích klisen.
Jakou z historických metod byste považovali za přijatelnou a která už by byla přes čáru? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem.
Autor: Pseudofilosof
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Chce dítě a vy ne? Promažte ji!