Jak se trailery vyvíjí spolu s časem. Jaký je jejich hlavní problém?
Žijeme v době, kdy bývají filmové ukázky málem lepší než filmy samotné. Často se stává, že to tvůrci trailerů přeženou s grandiózností a naperou do něj víc záběrů z filmu, než je zdrávo. Pak přijdete do kina, shlédnete to, co jste už viděli, a z kina odcházíte spíš zklamaní než spokojení. Neviděli jste už zkrátka nic navíc, co by vás překvapilo. Co v trailerech bylo, je, co by tam být mělo, a co zase ne?
Čtyři základní pilíře
Kdybyste někdy skončili v nějaké trailer branži, tyhle věci budou tím prvním, co vám důkladně vtlučou do hlavy. Filmová ukázka není žádná bláznivá mozaika nebo ujetý dadaismus. Nemůžete nahrubo poslepovat pár záběrů z filmu, proložit to několika epickými hláškami a doufat, že diváci se na to nalepí jak mouchy na lejno. Kdepak, trailer má velice důležitou a neopomenutelnou výstavbu skládající se ze čtyř základních pilířů – děj, postavy, konflikt a moment napětí. Ve zkratce musíte ve velice krátkém čase, čím kratší, tím lepší, nastínit, o co půjde, kdo bude v příběhu vystupovat, v čem bude největší střet a konflikt filmu a moment napětí je ten jediný záběr, který ustřihnete těsně předtím, než například někomu setnou hlavu tak, aby do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se to skutečně stane.
Vypravěč jako v pohádce
Historie trailerů sahá dnes už více jak 100 let nazpět. První filmová ukázka vůbec vznikla v roce 1913 na jeden z muzikálů uváděných na Broadwayi. V roce 1914 by už pak ale někomu i mohla bliknout v hlavě žárovička, protože to začal v Americe na poli kinematografie zářit famózní Charlie Chaplin, který také již od svého úvodu začal dostávat k filmům krátké trailery. K tomu by se nám ale těžko hledali nějaké audiovizuální záznamy, takže plynule přeskočíme do roku 1960. V tom populární americký filmový režisér Alfréd Hitchcock uvedl do kin oceňovaný horor Psycho. Ukázkou na tento film zkrátka a dobře provedl diváky sám tím, že jim všechny čtyři základní pilíře odvyprávěl, zatímco se procházel kolem osudového domu, a tak se na poměrně dlouhý čas začaly koncipovat všechny trailery – vypravěč a ilustrační záběry.
Nový věk – film se představí sám
Určitě si dovedete představit, že tento formát filmových ukázek se zanedlouho stal předvídatelným a nudným. Všechno, co mohli tvůrci trailerů dělat, bylo střídat jednotlivé vypravěče. Krátce na to tak proběhla krátká evoluce vypravěče, který se měl stát od nudného průvodce epickým uvaděčem se silně typizovaným začátkem ukázky, který jistě znáte jako „Ve světě, kde…“ a tak dále. Z toho si však nakonec většina lidí začala dělat spíš srandu, než aby to brali vážně, a tak vypravěče z trailerů vystřihli úplně a nahradili ho efektivnějším prostředkem… samotnými filmovými postavami a jejich slovy. Tak tvůrci filmových ukázek zároveň začali více hospodařit s časem. Od chvíle, kdy samotné postavy vypráví, představujete naráz jak postavy, tak děj, konflikt i moment napětí zároveň, a čas traileru se tak začíná pohybovat kolem krásných a příjemných dvou minut.
Krásná práce. Vypustíme další prvek
K tomu všemu nám mizí z trailerů také nutnost slovního vyjádření momentu napětí. Postavy ho skutečně nemusí odříkat, když ho do ukázky jednoduše rovnou zabereme. Příklad? Představte si některé ze Star Wars trailerů. Mimo Rogue One máme v každém dílu světelné meče, a těsně před sedmým dílem byly právě tím, co vábilo fanoušky nejvíce. Proto v prvních ukázkách vidíme na konci vždy začínající souboj se světelnými meči, ale nikdy nevidíme to, jak meč dopadne. Proč? Kupte si lístek, a přesně to uvidíte v kinech.
Problém ve výstavbě
S tím ale vznikl problém opětovné předvídatelnosti trailerů. Najednou všichni začali poslední vteřiny ukázky více intenzifikovat – zvýšili rychlost střídání záběrů, hudba měla větší spád a drama, všechno směřovalo k poslednímu neukončenému momentu napětí. Vůbec nejlepší by ještě bylo, kdyby trailer končil nějakou epickou hláškou. A tak se i přes všechny moderní úpravy filmových ukázek opět staly předvídatelnými.
Klíč je v unikátnosti
Když už tedy známe základní moderní výstavbu trailerů a způsob, jak se s nimi pracuje, mohlo by nás napadnout pár způsobů, jak s problémem jejich předvídatelnosti bojovat. Jeden z inovativních přístupů k tvorbě ukázek předvedl Americký sniper. Ten pouze za pomocí střídání jednotlivých klíčových záběrů i bez slovního popsání nastínil jak děj, tak konflikt včetně postav a momentu napětí. Nahradil všechny čtyři základní pilíře pouhým obrazem a fungovalo to. Vedle toho zazářil i sedmý díl ze série Rychle a zběsile, který pro změnu do traileru obsadil jednu celou, ale za to pěkně peckovou scénu.
Je to jako s reklamami
I když tak dnes v kinech můžeme vidět celou řadu trailerů, které fungují na tom jednom samém již zmíněném problematickém vzorci, rozhodně mezi nimi uvidíme i několik takových, které z něj vyčnívají. Na podobném principu fungují přece i reklamy. Čím originálnější, i když může být o to stupidnější, tím více pozornosti k produktu přitáhne.
A kterým trailerům dáváte přednost vy? Máte nějaký oblíbený?
Autor: Jan Marek
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Prequel, Sequel, Spin-off, Remake, Reboot… Co je co?