Věkový rozdíl partnerů. Je to problém? Kdy má nerovný vztah šanci a kdy je lepší se do toho nepouštět?
Opravdu tolik záleží při výběru partnera na datu jeho narození, nebo jde jen o další pověru? Mají naši rodiče pravdu, když nás varují před naším výběrem? O kolik může být muž starší a proč mají ženy v tomhle směru nevýhodu? Jaké mají důvody zajíčci, když chtějí být se starší ženou? Kdy to může klapat a kdy se na to raději vykašlat?
Přísloví „láska kvete v každém věku“ známe jistě všichni, i když je většinou používají rodiče při pohledu na své šestileté chlapečky, které se na pískovišti obíjímají se stejně starými holčičkami, případně pro úžasné první školní lásky. Toto časem prověřené přísloví ale můžeme vnímat trochu odlišně. Ne každý rodič se dokáže nadchnout pro vztah, který navázala jeho osmnáctiletá dcera s padesátiletým mužem, případně když dvaadvacetiletý syn přivede rodičům představit svou pětačtyřicetiletou lásku. A potíže jsou na světě, přísloví nepřísloví.
Věkový rozdíl: kdy má takový vztah šanci?
Aby měl věkově nerovný vztah vůbec nějakou šanci, musí respektovat v podstatě jedinou věc – a to hranici plnoletosti. Nahrubo řečeno by se tedy dalo říct, že pokud vám prodají láhev rumu a pustí vás do kina na nepřístupný film, neměl by být problém ani s láskou.
Okolí si nevšímejte
Jistě, najde se vždycky hodně lidí, kteří se budou na podobné páry dívat skrz prsty, ale to není zase tolik důležité. Věkový rozdíl partnerů je záležitostí jednotlivců. Mladší partner hledá ve starším spolehlivost, zkušenost a něhu – a dostává ji. Starší partner zase hledá v mladším čerstvý závan života, jiskru a spontánnost – a dostává ji.
Pokud dnes dokáží dva lidé najít dostatek styčných bodů k založení dobrého vztahu (a nejde přitom výhradně o sex, ale spíše o vzájemnou kompatibilitu, o souhru a o to, aby si měli o čem povídat), je to skoro zázrak a nikdo na světě by jim v tom neměl bránit… Opravdová láska totiž nezná hranice – ani ty věkové.
Lolitky…
Snad v každé civilizaci, kterou svět kdy nosil, dříve či později došlo k situaci, kdy si starší muži brali mladé dívky – zprvu šlo o nutnost silného potomstva a zachování rodu, později ale čím dál častěji o touhu po potěšení a radosti.
Ať už se podíváme na dvůr biblického krále Šalomouna, dánského vládce Haralda na počátku druhého tisíciletí, na harémy tureckých sultánů či instituci francouzských konkubín, muži se vždy rádi obklopovali krásnými dívkami, které mohly být věkem jejich dcerami; tentokrát nemluvíme o Nabokovových Lolitách – mladá žena v našem obraze je už plně vyvinutá a schopná porodit a vychovávat dítě.
Argumenty zastánců
Zastánci podobných svazků, do nichž vstupovali zralí muži s mladšími ženami, mohou například argumentovat tradicí – manželství stejně starých dvojic se totiž na scéně objevilo až ve druhé polovině minulého století. Dříve bývalo ve středních a vyšších vrstvách naopak běžné, že se muž ženil až v okamžiku, kdy měl vystudovanou školu a práci, takže mohl svou rodinu zajistit. V té době už mu bylo kolem třiceti až pětatřiceti let, zatímco jeho snoubenka oslavila dvacetiny.
Studie varují. Kolik je ještě akorát a kdy to už nejde?
Podle statistik a lékařských studií přitom neznamená věkový rozdíl jako takový velký problém tehdy, pokud je buď muž maximálně o deset let starší nebo žena starší o jeden až dva roky. Větší věkový rozdíl už riziko představovat může.
Když je muž starší
Kdy to jde: Pokud je muž výrazně starší, pak mohou nastat v zásadě pouze dvě možnosti: buď je schopen své mladší partnerce imponovat – což, přiznejme si, není pro běžného českého muže zrovna jednoduchý úkol – nebo se ona přizpůsobí jemu, pokud jde o zájmy, okruh přátel, vzhled a podobně.
Kdy to nejde: Pokud se dvojice vydá druhou cestou a muž se snaží přizpůsobit své výrazně mladší ženě, může vztah ztroskotat na mnoha úskalích, ať už jde o tělesné opotřebení a „únavu materiálu“, nebo o duševní vyčerpání, případně finanční potíže či zničenou pověst a společenský staut, který bývá pro starší muže poměrně často důležitý.
Kdo o tom může vyprávět?
Základní kámen věkově rozdílným vztahům obrazně položil samotný čtyřiasedmdesátiletý Goethe svou romantickou (a platonickou) láskou k devatenáctileté Ulrice von Loevetzové. Jejich láska měla prý nesmírně romantický náboj: Gothe díky ní dopsal svého Fausta a Ulrika se nikdy neprovdala a zůstala sama.
Z dob mnohem modernějších můžeme například jmenovat Franka Sinatru, který se oženil s devatenáctiletou herečkou Miou Farrowovou, režiséra Woodyho Allena, který ve dvaašedesáti vzbudil rozruch svatbou se svou sedmadvacetiletou adoptivní dcerou Soon-Yi.
I u nás známe podobné případy – například takový Karel Čapek se ve třiceti zamiloval do tehdy sedmnáctileté Olgy Scheinpflugové. Zesnulý režisér Karel Kachyňa se se svou manželkou Alenou Mihulovou seznámil, když mu bylo devětapadesát a jí osmnáct. A tento „umělecký“ seznam nemůžeme uzavřít bez zmínky o Karlu Gottovi. Ten je příkladem za všechny.
Kouzlo vyspělé ženskosti
Sotva si náš svět jakžtakž přivykl pohledu na staršího muže s mladší ženou, objevil se na obzoru další fenomén, který funguje opačně; starší ženy si začaly nacházet mladší muže. Zdálo by se, že tolik let po zavedení volebního práva žen a po vyhraných emancipačních bitvách ženy budou mít pokoj, ale moralisté znovu vypěnili a někteří duchovní s odvoláním na tikot biologických hodin žen odmítali podobným vztahům udělit svá požehnání.
Potomci a záruka spokojeného stáří?
Potíž je v tom, že tito takzvaní odborníci očividně žijí v předminulém století, kdy byla hromada potomků jedinou zárukou spokojeného stáří, zatímco v dnešní době lidé touží i po obyčejném příjemném životě, po lásce a blízkosti někoho, koho máme rádi – i za cenu toho, že děti z takového vztahu nevzejdou žádné, nebo přinejmenším s potížemi nebo umělou cestou, která něco stojí.
Ženy jsou v nevýhodě
Ženy jsou v této situaci skutečně v nevýhodě. Zmínit bychom za všechny takové případy mohli hrdinnou Rumunku, která porodila krásné a zdravé miminko v době, kdy ostatní ženy rozmazlují druhé či třetí vnouče, ale ne každá má takové štěstí a odvahu. V podobném vztahu se ženy starší než jejich partneři nezřídka potýkají s vlastními pocity nejistoty. Ty se pak navenek projevují jako podrážděnost nebo žárlivost na mladší ženy.
Nahrazování toho, co jim chybí
Vztahy výrazně starších žen a podstatně mladších mužů bývají často založeny spíše na nahrazování některých dříve neuspokojených potřeb (nenaplněné mateřské pocity žen, případně nedostatečná láska biologických matek mužů).
Co zajíčci po MILFkách chtějí?
Co chce mladší partner?
Vztah mladíka se starší ženou bývá okolím vnímán jako prospěchářství, nebo zlatokopectví, ale zdaleka tomu tak není. Motivace je v obou případech (starší muž a mladší žena, starší žena a mladší muž) stejná. U starších partnerů hledají ti mladší vyrovnanost, harmonii a určitou záruku jistoty.
Co chce starší partner?
A jak je na tom ten starší? Je to pro něj určitý životní stimul. V určitém věku má člověk odpovídající životní zkušenosti, má za sebou nějaké zklamání i zážitky, které může tomu mladému partnerovi předávat. Je to určitě příjemný pocit, když ten mladší k němu vzhlíží s respektem a úctou. Když ho vnímá nejen jako partnera, ale také jako autoritu.
Příklady ze života
Připomeňme za všechny slavnou Édith Piaf a jejího posledního, výrazně mladšího partnera. Nelze proto vyloučit, že mezi takovými partnery vznikne i opravdu hezký vztah. Navíc, když má někdo ve vztahu výrazně mladšího partnera nebo partnerku, nutí ho to k tomu, aby se přizpůsobil a tím i pomaleji stárne. Vyprávět by ale mohly i zpěvačky Petra Janů nebo Marie Rottrová nebo Lucie Bílá. S podobnými páry se mezi slavnými v posledních letech poměrně roztrhl pytel. Jestli to nebude tím, že ty krásné ženské pěkně dozrávají a na svůj věk teda určitě nevypadají.
Co si o tom myslíte vy?
Autor: red
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: