Ráj pro bakterie. Sdílená autodoprava, dětské skákací hrady nebo odpadkové koše na letišti. Která místa kolem nás patří mezi nejvíc zamořená
Bakterie k životu patří, ale zdaleka ne všechny je můžeme považovat za přátelské spolubydlící. Studie navíc ukazují, že se často nacházejí tam, kde bychom je možná nečekali. Kde se jim opravdu daří a proč si dávat pozor i v „bezpečných“ dětských koutcích?
Špatné zprávy pro fandy nezávislého Uberu, Lyftu a podobných sociálních auto-sdíleček. Zadních sedačky takových vozů totiž rájem pro bakterie. A je jich tam spousta, opravdu velká spousta. Vlastně, najdete jich tu až 219 x víc, než v průměrném taxíku. Na bázi docela zajímavého mikroskopického experimentu to tvrdí mikrobiologové z USA. Jak je to možné? Jasně, klasické taxíky jsou taky špinavé, ale prochází pravidelným interiérovým čištěním, protože musí. Jsou na to pravidla, která se kontrolují. Jednak musí v pravidelném turnusu do myčky, a také automaticky po určitém počtu pasažérů.
U ostatních rádoby-řidičů je to ale jedno, a úklid tu má většinou podobu letmého maskování těch nejviditelnějších zaschlých fleků nejasného původu. Soukromí řidiči bez licence se prostě snaží šetřit, kde to jde. Ale nebojte, to, že je někde 219 x víc bakterií ještě neznamená, že je tu 219 x snazší něco chytit. Je to jen 219 x nechutnější. Bakteriálně nejextrémnější naleziště v těchto vozech jsou kolem tlačítek na ovládání oken a dveřních kliček. Šťastnou cestu do cíle.
Peklo mezi balónky
Máte doma malé dítě? Pak se asi většinou snažíte o to, aby nedošlo do přímého kontaktu s potenciálně nebezpečným infekčním materiálem. Ne, psí bobky na ulici se neochutnávají, držadla v autobuse se neolizují. Vlastně, dost taky-maminek je ochotných volat záchranku, když jejich produkt sní žížalu. A přitom se nerozpakují naložit ho do balónkového výběhu dětského koutku v nákupáku nebo restauraci. Což jsou mimochodem asi ty bakteriálně nejzamořenější místa na planetě.
Chápete, že tam prdí, kadí, ublinkává, kašle a slintá asi milion jiných dětí? A že ta moře plastových kuliček a balónků jsou prakticky nevyčistitelná? Ne že by je tedy někdo čistil. Je prostě lepší po pár letech koupit nové, anebo jen přisypat pár dalších balónků. Pustit dítě do něčeho takového je asi tak šetrné, jako ho poslat na nákup napříč pláží v Normandii v roce 1944. A skákací hrady, ta ozdoba zábavních parků a dětských koutků v zoologických zahradách? Ty se v lepším případě nechávají opršet.
Moře nikdy čisté nebylo
Co může být pohodovější a zdravější, než si zaplavat v moři? No, čistě technicky – cokoliv je zdraví prospěšnější, než plavání v moři. Pokud tedy nemáte dvouvrstvý neoprén a k tomu ještě skafandr biologické ochrany. Rizika tu totiž jsou. Voda v oceánech nikdy nebyla čistá, a navzdory dokonalé průzračnosti v romantické zátoce je plná mikrobiálního života. Je tu sůl, která dost efektivně nahlodává vaši pokožku, zbavuje vás přirozené ochrany a zvyšuje riziko případné infekce.
A to se vůbec nebavíme o tom, že někde kilometr od vaší romantické pláže vypouští zaoceánský parník z odpadních jímek 400 tun splašků. On je totiž hodně velký rozdíl, jestli si doma dáte horkou koupel ve vaně, anebo se 10 minut rácháte ve vodě, která čistá není a je chemicky agresivní. A pustíte si ji do vlasů, očí, na sliznice. Omezit Poseidonův hněv na minimum byste rozhodně měli alespoň následnou koupelí pod sprchou na pláži, protože moře vážně není hřiště pro vás, ale pro bakterie ano. A domů si je na svém těle přinést opravdu nechcete.
Nejpestřejší mikrobiální zoo
K tomu, aby se nějaká vražedná nemoc mohla dobře šířit světem, potřebuje hlavně dobrý vektor. To, co ji šíří, tedy přenašeče. Dokud se mezi kontinenty cestovalo plachetnicemi, a každý výlet trval měsíce, nebylo to moc slavné. Bakterie a viry totiž často zahubily své lidské nositele dřív, než dorazili do cíle. Ale v době, kdy dokážete v jednoho konce planety přeletět na druhý za jedno delší odpoledne, je to mnohem snazší. I proto jsou dost extrémním rizikem odpadkové koše na letištích, ještě ty před check-inem.
Není to stejné, jako ostýchat se dotknout držadla v metru, na které sáhlo spoustu lidí před vámi nemytou rukou. V rámci Prahy totiž všichni domácí pasažéři sdílí plus mínus podobné bakterie. Kolem košů na letištích to žije miliony bakterií, svezených letadly z celého světa. Oslintané láhve, svačiny, kapesníčky. Chuťovka. Z hlediska potenciálního výskytu vážných nemocí je tohle zdroj č. 1. Jestli někdy vypukne virová zombie-apokalypsa, nultým pacientem bude batůžkář, který se uvelebil ke spánku na podlaze vedle letištního odpadkáče.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: