Progaming. Krása pařanského světa. E-sport jede!

Počítačové hry jsou už nedílnou součástí života nejen této, ale i té minulé generace. Nářky rodičů, že děti dnes nikam nechodí, nesportují, ale jen sedí u počítače, jsou sice pravdivé, ale takový je holt dnešní svět. Hraní her neboli paření, má svá pro i proti. A jako všechno, když se tomu věnuje čas a úsilí, může to přinést nečekané ovoce.

LOLko, WOWko, céesko, Starcraft, DOTA, pojmy, které možná dnešním padesátníkům neříkají vůbec nic. Přitom hýbou životy dnešních puberťáků, ale i těch, co už překročili třicítku. Všechno to začíná stejně. První počítač, natáhnout oblíbené hry a pak už jen pařit. Do zemdlení nebo dokud to rodiče nezatrhnou. Po čase se z dětských pokojíčků stávají nechutná pařanská doupata. Sám jsem jich už viděl bezpočet. Oltář v podobě nabušeného kompu a kolem flašky (u některých pivo, u jiných redbully nebo koly), nedojezená pizza, ponožky, hromada dalších krámů. To vše v temnotě, protože žaluzie musí být samozřejmě zatažené a denní světlo je nepřítel pařanů. Existuje mnoho zdokumentovaných případů, kdy lidé pařili dny v kuse. Třicetiletý Číňan hrál prakticky bez jídla tři dny. Z internetové kavárny jej odvezli rovnou do nemocnice, kde zemřel. Osmadvacetiletý Korejec zemřel po té, co hrál padesát hodin v kuse. A jistý Rus ztratil práci i manželku po té, co zcela propadl Falloutu 4. Nyní žaluje vydavatele hry Bethesdu o půl milionu rublů, protože jejich hra je prý návyková. No ještě aby ne. Všechny tyhle trudné případy ukazují neblahé konce herní posedlosti. Zatím je to spíš problémem v Asii, kde je hraní her mnohem větším fenoménem než u nás, ale i v České republice je mnoho lidí, kteří paří, dokud nepadnou.

Progaming není paření, je to sport

Samozřejmě nejlepší je takříkajíc všeho s mírou. Hraní her je obrovský žrout času, navíc současné hry jsou fakt vymakané a dokáží pohltit, takže je dobré umět si říct dost. A nebo je tu ještě jedna cesta. Udělat si z tohoto koníčku obživu. Dnes je totiž na obrovském vzestupu tzv. e-sport. Hraní her je totiž dnes i sportovní odvětví. Existují prestižní ligy a turnaje, kde se hraje o velké peníze. Hraním se zabývají profesionální týmy, jejichž členové se tím živí. Dostat se do takové Esuby, Neopyhtes nebo jiných prestižních týmů ovšem vyžaduje profesionální přístup, hromadu dřiny, tréninku a samozřejmě také určitý talent. Pak se člověk dostane možná až na vrchol.

Nahradí e-sport sport?

Velkolepé turnaje v hrách jako je StarCraft, DOTa nebo třeba Counter Strike jsou události, které přenáší speciální televizní kanály (opět hlavně v Asii) nebo youtubové kanály. Nechybí profesionální moderátioři a komentátoři, spektakulární arény, reklamy a fanoušci. Esport je podle odborníků záležitostí brzké budoucnosti, kdy bude pro mladé jejich sledování lákavější než u běžných sportů. Progaming je zkrátka velký tahák a je jen otázkou času, kdy se z něj stane masová záležitost. V Jižní Koreji, která je v tomto směru nejdál, se tak děje již dnes.

Za hraní platíte vašim časem a životem

Co říci ke hraní na závěr? Hry mají několik nezpochybnitelných kladů. Jsou zábavné, tříbí myšlení, schopnost rozhodování, zejména ty strategické jsou opravdovou potravou pro intelekt. Kromě těch opravdu nejtupějších a nejprimitivnějších her prakticky každá klade na hráče alespoň nějaké nároky. Hlavní nevýhodou her je právě čas. Čas, který užírají z vašeho reálného života z pobytu na reálném světě. To je asi ten největší kámen úrazu. Pokud člověk začne zanedbávat přátele, rodinu, koníčky a uchýlí se do online světa, přichází o svůj vlastní život. To je každopádně dost vysoká cena.

Autor: Snaut

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

E-learning dospěl. Jak a kde se vzdělávat z pohodlí domova?

Pošta, ke které si můžete přivonět

Loading...