
Rozvod aneb 10 slavných hollywoodských párů, které se rozešly
Počítačové hry jsou už nedílnou součástí života nejen této, ale i té minulé generace. Nářky rodičů, že děti dnes nikam nechodí, nesportují, ale jen sedí u počítače, jsou sice pravdivé, ale takový je holt dnešní svět. Hraní her neboli paření, má svá pro i proti. A jako všechno, když se tomu věnuje čas a úsilí, může to přinést nečekané ovoce.
LOLko, WOWko, céesko, Starcraft, DOTA, pojmy, které možná dnešním padesátníkům neříkají vůbec nic. Přitom hýbou životy dnešních puberťáků, ale i těch, co už překročili třicítku. Všechno to začíná stejně. První počítač, natáhnout oblíbené hry a pak už jen pařit. Do zemdlení nebo dokud to rodiče nezatrhnou. Po čase se z dětských pokojíčků stávají nechutná pařanská doupata. Sám jsem jich už viděl bezpočet. Oltář v podobě nabušeného kompu a kolem flašky (u některých pivo, u jiných redbully nebo koly), nedojezená pizza, ponožky, hromada dalších krámů. To vše v temnotě, protože žaluzie musí být samozřejmě zatažené a denní světlo je nepřítel pařanů. Existuje mnoho zdokumentovaných případů, kdy lidé pařili dny v kuse. Třicetiletý Číňan hrál prakticky bez jídla tři dny. Z internetové kavárny jej odvezli rovnou do nemocnice, kde zemřel. Osmadvacetiletý Korejec zemřel po té, co hrál padesát hodin v kuse. A jistý Rus ztratil práci i manželku po té, co zcela propadl Falloutu 4. Nyní žaluje vydavatele hry Bethesdu o půl milionu rublů, protože jejich hra je prý návyková. No ještě aby ne. Všechny tyhle trudné případy ukazují neblahé konce herní posedlosti. Zatím je to spíš problémem v Asii, kde je hraní her mnohem větším fenoménem než u nás, ale i v České republice je mnoho lidí, kteří paří, dokud nepadnou.
Samozřejmě nejlepší je takříkajíc všeho s mírou. Hraní her je obrovský žrout času, navíc současné hry jsou fakt vymakané a dokáží pohltit, takže je dobré umět si říct dost. A nebo je tu ještě jedna cesta. Udělat si z tohoto koníčku obživu. Dnes je totiž na obrovském vzestupu tzv. e-sport. Hraní her je totiž dnes i sportovní odvětví. Existují prestižní ligy a turnaje, kde se hraje o velké peníze. Hraním se zabývají profesionální týmy, jejichž členové se tím živí. Dostat se do takové Esuby, Neopyhtes nebo jiných prestižních týmů ovšem vyžaduje profesionální přístup, hromadu dřiny, tréninku a samozřejmě také určitý talent. Pak se člověk dostane možná až na vrchol.
Velkolepé turnaje v hrách jako je StarCraft, DOTa nebo třeba Counter Strike jsou události, které přenáší speciální televizní kanály (opět hlavně v Asii) nebo youtubové kanály. Nechybí profesionální moderátioři a komentátoři, spektakulární arény, reklamy a fanoušci. Esport je podle odborníků záležitostí brzké budoucnosti, kdy bude pro mladé jejich sledování lákavější než u běžných sportů. Progaming je zkrátka velký tahák a je jen otázkou času, kdy se z něj stane masová záležitost. V Jižní Koreji, která je v tomto směru nejdál, se tak děje již dnes.
Co říci ke hraní na závěr? Hry mají několik nezpochybnitelných kladů. Jsou zábavné, tříbí myšlení, schopnost rozhodování, zejména ty strategické jsou opravdovou potravou pro intelekt. Kromě těch opravdu nejtupějších a nejprimitivnějších her prakticky každá klade na hráče alespoň nějaké nároky. Hlavní nevýhodou her je právě čas. Čas, který užírají z vašeho reálného života z pobytu na reálném světě. To je asi ten největší kámen úrazu. Pokud člověk začne zanedbávat přátele, rodinu, koníčky a uchýlí se do online světa, přichází o svůj vlastní život. To je každopádně dost vysoká cena.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
E-learning dospěl. Jak a kde se vzdělávat z pohodlí domova?
Pošta, ke které si můžete přivonět