Příliš nové tradice: Proč se usmíváme, když nás někdo fotí? Proč je ideální zásnubní prsten s diamantem? Kdo přišel s volnem v sobotu?

Když se řekne tradice, představíme si něco dávného a ve společnosti hluboce zakořeněného, předávaného z generace na generaci. Jenže nečekaně velké množství populárních tradic je s námi vlastně jen pár desítek let, a pravý důvod jejich vzniku vás nejspíš překvapí. Které to například jsou?

Příliš nové tradice? Jsou s námi pár desítek let!

Doširoka otevřený úsměv a rozjasněné tváře proti objektivu fotoaparátu? „Řekněte sýr!“. Pak jedno nebo dvě cvaknutí, a je hotovo. Na studiových fotkách, pokud to není art, akt nebo snímek do pasu, se prostě usmíváme, ne? Tahle „tradice“ je s námi zhruba od roku 1920, na rozdíl od fotek, které tu s námi jsou už o sto let déle. Jak to? Důvodů je hned několik.

Křeč ve tváři

Lidé se na prvních fotkách snažili připodobnit předloze malovaných obrazů, portrétů. A na těch není pro úsměv místo. Druhá věc? Kvalita lidského chrupu. Ty dvě století nazpátek skutečně nebyla valná, a snímek s úsměvem by zachycoval rozbombardované dásně. A to nejdůležitější? Doba expozice! Zkuste nehnutě vydržet s širokým  úsměvem minutu nebo dvě, a nedostat křeč do obličeje. Historické fotky s úsměvem existují, ale je jich minimum. První je datována k roku 1847. Ale je to kuriozita, ne základ tradice.

Diamanty na věčnost

Tradiční zásnubní prsten z bílého zlata a diamantem velikosti třešňové pecky? Novinka, která teď slaví osmdesát let. Jak to? Diamanty jsou totiž věčné, jako opravdová láska. A právě s tímhle heslem prorazila na trh společnost DeBeers, která na začátku 20. století vytvořila světový monopol na diamanty. Těžba, přeprava, broušení i šperkařství. Podařilo se jim získat kompletní kontrolu nad celým trhem. Mělo to ale pořádný háček.

Být jako hollywoodská star…

O diamanty nebyl zájem. Dvě světové války pustily potenciálním klientům žilou i finančně, zmizela šlechta a proměnil se i způsob utrácení bohatých průmyslníků. A tak lidé z DeBeers vrazili miliony do kampaně, která prezentovala filmové celebrity s diamantovými šperky. Fungovalo to. I ta poslední účetní si přála být jako ony. A vhodná příležitost? Přeci událost, ke které dochází jen jednou za život, zásnuby! Kámen, který se tvořil miliony let, byl pro „věčnost a trvalost“ dokonalým symbolem.

Kuchtíci a pinglové bez práce

Krčmy a pohostinství tady v různých podobách byly vždycky, ale restaurace? Na mysli máme ty opravdu stylové podniky, s vysokou kvalitou obsluhy i gastronomie. Ty jsou tady teprve od Velké francouzské revoluce. Proč? Tehdy tam totiž zemřela většina místní honorace, což učinilo spoustu sluhů a domácích kuchařů nezaměstnaných. A tak začali vytvářet stravovací podniky veřejné, se servisem na úrovni. Ujalo se to.

Ať žije sobota!

Sobota jako volný den? Od roku 1968 i v Československu. Do té doby jste museli makat šest dní v týdnu. Pokud jste tedy neměli práci v automobilce Ford. Tenhle podnikatel totiž zavedl ve svých fabrikách volné soboty už o 70 let dříve. A ne, nebyla to žádná charita, ale důmyslná reklama. Předně – stroje v jeho továrnách odváděly tolik práce, že by nezaměstnal tolik lidí po celou dobu.

Když dal zaměstnancům volno, vypadal jako lidumil, a dost si zvýšil prestiž. A hlavně, co budou jeho zaměstnanci dělat se dnem volna navíc? Budou cestovat a navštěvovat příbuzné. Jezdit přitom budou v autech, na která si vydělali ve Fordově továrně. Na takových výletech napříč Amerikou mu budou zdarma dělat ve svém volnu reklamu, na vozy i životní styl.

Hodně štěstí Warner Brothers

Dostáváte nervózní tiky do obličeje, když si někdo nad dortem začne notovat: „Hodně štěstí zdraví“? Ano, je to dost parazitická píseň, které se už jen tak nezbavíme. Poděkujte za to paní učitelce Mildred Hillové, která v roce 1893 tenhle text přišila k jiné o dost méně známé písni Good morning to All. A nutila ji zpívat své žáky pokaždé, když měl někdo narozeniny. Prostě teror na dětech.

Do tištěných zpěvníků se dostala až v roce 1924, ale dlouho se v nich neohřála. Práva k téhle písni totiž koupilo pro tvorbu dětských filmů studio Warner Brothers, a práva k ní drželo až do roku 2016. Čistě z právního pohledu, produkovat někde veřejně tuhle píseň bylo porušením vlastnických práv! Vědět tohle dřív, mohli jsme ty zpěváčky nahlásit. Teď už ale můžeme jen trpět.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nevěstince se silikonovými pannami jsou skutečností a ve světě jich přibývá! Je sex s umělou ženou nevěra? A je to vůbec sex?

Víme, za co Češi utrácejí na Vánoce nejvíc! Budete se divit! E-shopy mají problémy s dopravci a pošta nestíhá už teď! Myslete na dárky včas!

Loading...




Send this to a friend