Surové podmínky včetně brutálních trestů. Takový život měli otroci na jihoamerických plantážích
Ani nalačno, ani s plným žaludkem. Povídání o tom, jak se před pár stoletími vypořádávali majitelé plantáží na americkém jihu s neposlušnými otroky, vám nesedne prostě nikdy. A možná právě proto se o něm hodí vědět něco víc.
Máte pocit, že po hrůzách napáchaných na bezbranných lidech teroristy z Islámského státu a poslechu dvou-cédéčka jihomoravské dechovky už vás brutalita civilizace nemůže překvapit? Zlo a sadismus jsou v nás bohužel zakořeněné pořádně hluboko, což názorně dokazuje i soupis populárních „trestů“ aplikovaných na neposlušné otroky. Kde začít?
Rány, které se nikdy nezhojí
Třeba u bičování. A nemáme tím na mysli klasiku, za kterou si dnes nějaká bába nechá připlatit pětistovku a říká tomu sado-maso. Bič práskal nad plantážemi bavlníků neustále a popoháněl pomalé a nemohoucí k vyšším výkonům prakticky neustále. Byla to běžná manažerská motivace. Opravdové bičování, to za trest, bylo něco extra. Otrokovi byly doslova rozsekány záda na cáry visícího masa. Ale tím to nekončilo. Když to náhodou přežil a rány se začaly hojit, následovala druhá fáze: žíravý terpentýn, vyluhovaná voda z tabasca a další bičování. Křížovka na zádech se po téhle kúře už nikdy nezacelila. A připomínala všem okolo, kdo je tu pánem.
Šmouha na talíři je problém
Ne všichni otroci „dělali kariéru“ na poli. Byly tu nejrůznější sluhové, pokojské, kteří se starali o zázemí haciendy. Pro těžkou manuální práci se jevili nevhodní, ale na pulírování příborů a zametání, ideální. Nedá se říct, že by se měli lépe. Pokud učinili nějaký prohřešek proti etiketě nebo nějak svou nekultivovaností popudili majitele, čekal je také trest. Obvykle se uřezávaly uši nebo sekaly ruce, ale také se kastrovalo ve velkém. Většina z takto „vyškoleného personálu“ umřela na infekci nebo vykrvácení. Zásadní nevýhoda? Sluhové a služky byly v každodenním kontaktu se svým majitelem, a tak jejich šance, že se dočkají trestu, byla násobně vyšší.
Po žních k Turkovi?
Proč měli otroci panickou hrůzu z toho, že se je jejich pán rozhodne prodat? Vzhledem k tomu, jaké panovaly podmínky na ostatních plantážích, šance na polepšení si byla minimální. Pře-prodej nenávratně trhal rodiny, vztahy. Ještě horší to měli ti, kteří se na trhu nedočkali kupce. Neměli žádnou hodnotu, a tak se z nich stalo živé krmení pro psy. A když se prodej zdařil? Následovalo značkování. Tedy odstranění značky původního majitele (obvykle odříznutí celé kůže) a vypálení nové značky.
Louisianský „Code Noir“ z roku 1840 je obří soupiskou takových vypálených značek. Původně měl z rozkazu francouzského krále napřímit vztahy mezi „pány a otroky“. V praxi znamenal jen pře-značkování desítek tisíc lidí a další zhoršení jejich životních podmínek. Došlo k totiž regulaci afrického dovozu, čímž se nastartovala nová éra „domácího chovu a šlechtění“
Válení sudů na jihokarolínský způsob
Pokud ještě neplníte kbelík snídaní, jsou tu ještě „regionální chuťovky“. Demonstrativní tresty, které nebývaly vyloženě časté. O to ale byly důraznější. Ve Virgínii se například majitel plantáže mstil otroku, který se pokusil utéci, tím, že jej zavěsil do udírny. Šance na přežití byla minimální, smrt udušením/popálením trvala celé dny. V Jižní Karolíně zase takového provinilce zavřeli do hodně velkého sudu. Do kterého pak zatloukli spoustu ostrých hřebů. A potom ten sud pustili z kopce.
Jihokarolínští otrokáři měli vůbec zvláštní smysl pro… humor? Třeba když otroka na útěku dopadli, a chtěli dát jasný signál všem ostatním z plantáže, že to není šťastný nápad. První krok? Nenechat všechny otroky na farmě pár dní jíst. Za trest. A pak uspořádat hostinu. Kromě jídla se ale v ohništi zvolna opéká, stále trochu živý, zběh. Ne, kanibalské hody se tu nechystají. Ale všichni otroci se tu dívají na jeho utrpení, zatímco vyhládle čekají na svou porci. Řekněme, že chuť z tohohle oběda, stejně jako vzpomínka na to co viděli, jim z paměti jen tak nevymizí.
Bez soucitu (a hůř než zvířata) jsme se k sobě navzájem chovali vždycky.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: