Nejbrutálnější videohry všech dob. Jaké herní počiny byly zakázány kvůli násilí, oplzlostem a vulgaritě?

Herní série jako Grand Theft Auto, Dead Space anebo Gears of War nepatří mezi oddechovky. Existují ovšem hry, které jsou v mnoha ohledech brutálnější, ale méně známé. Možná i proto, že byly často zakazovány.

Nejbrutálnější hry

Chiller (1986)

Myslíte, že ve videoherním pravěku neexistovaly hry, které šokovaly svou brutalitou? Chyba! Hra Chilller dokonce patří mezi námi vybranými tituly k nejúchylnějším. O to více je podivné, že se původně objevila na herních automatech. Zejména úroveň Torture Chamber, tedy Mučící místnost, totiž stála za to (viz video). Díky obscénní brutalitě byl Chiller zakázán např. ve Velké Británii.

Série Phantasmagoria (1995 až 1996)

Polovina 90. let byla v herním průmyslu dobou tzv. interaktivních filmů, které díky své obecně nízké kvalitě prosluly spíše neblaze. Přesto se najdou tituly, které stály za zahrání. Mezi ně patří i dva díly série Phantasmagoria, která se stala kultovní i díky zobrazování násilí a svou vulgaritou. V mnoha zemích se tedy oficiálně nemohla dostat do rukou dětí a v Austrálii ji pro jistotu zakázali úplně.

Harvester (1996)

„Paranoidní výplod choré mysli nadržené na zvěrstva, surovost, šílenství, lidskou ubohost, zvrhlý sex a brutální orgie. Z herního hlediska kupodivu i docela slušná adventura“. Tímto verdiktem uzavíral v roce 1996 svou recenzi legendární herní redaktor Andrej Anastasov. Hra Harvester asi nějak obšírněji představovat nepotřebuje…

Carmageddon (1997)

Tato hra má sice více dílů, především ten první ale působil jako zjevení, které mnoho lidí odsoudilo okamžitě po vydání. Ačkoli se jedná o závodní titul, hráč dostával body i za srážení vřeštících chodců. Nepřekvapuje tedy, že se u ní bavily především děti. V některých zemích byli proto chodci nahrazeni zombíky, jinde byl ale Carmageddon zakázán úplně (Brazílie, Německo nebo Velká Británie).

Série Postal (1997 až 2003)

Série Postal má dva díly, jeden brutálnější než druhý. I když si oba tituly dělají samy ze sebe legraci, nic to nemění na skutečnosti, že schytaly mnoho žalob a zákazů prodeje, např. v Austrálii a na Novém Zélandu. Proč ten poprask? Hry Postal a Postal II obsahovaly mnoho nechutností, zvrhlostí, brutality a vulgárností. Svým potomkům je tedy rozhodně nepředstavujte.

Thrill Kill (oznámeno v roce 1998)

Thrill Kill měla být bojovka typu Mortal Kombat, tedy herní série, jež byla sama o sobě dost brutální. Jenže tato hra disponovala takovou násilností, že bylo její vydání úplně zrušeno. V boji se totiž mohly používat odříznuté končetiny, docházelo ke kanibalismu i úchylným sexuálním praktikám. Beta verze hry ale nakonec unikla, přestože to nebylo nikdy oficiálně přiznáno, a Thrill Kill tak má mezi některými hráči kultovní status.

https://www.youtube.com/watch?v=uELqQjkQNaw

Série Manhunt (2003 až 2007)

I když se jedná o stealth akci, ve které se můžete téměř všem protivníkům potichu vyhnout, hra Manhunt a její pokračování patří k nejnásilnějším titulům videoherní historie. Zabíjení nepřátel je totiž výjimečně brutální. K jejich likvidaci může hráč používat různé zbraně od sekáčků, přes nastřelovačku hřebíků až po drát. Oba díly byly např. zakázány v Jižní Koreji a na Novém Zélandu.

Super Columbine Massacre RPG! (2005)

Hra, jež nezaujme ani tak obsahem, ale tématem, kterým se zabývá. Snaží se totiž věrně rekonstruovat 20. dubna 1999. Co že se ten den stalo? Masakr na Columbine High School! Dva studenti této školy, Dylan Klebold a Eric Harris tehdy postříleli 13 lidí, a to i na základě hraní videoher. Hra se mj. dostala do finále Guerilla Gamemaker Competition na festivalu Slamdance 2007, nakonec ale byla vyloučena.

MadWorld (2009)

Nintendo Wii mělo od svého vydání status konzole, jež je určena především pro dětské a party hry. To se však rozhodli změnit vývojáři nezávislého japonského studia Platinum Games. V akční hře MadWorld nejenže nejde o nic jiného než o ryzí násilí (záleží na efektivnosti zabíjení), ale zaujme i svou atypickou stylizací. Celá je totiž černobílá a barva se objevuje téměř výhradně u stříkající krve. Zkrátka ŠílenýSvět.

Hatred (2015)

Jak už sám název napovídá, hlavní motivací hrdiny této polské hry je nenávist. Hráči se tak vžívají do role sociopata a nihilisty, kterému jednoho dne přeskočí a ulice New Yorku začne „čistit“ od toho nicotného živočišného druhu, jenž si říká „člověk“. Hra vyvolala velké kontroverze, což ovšem tvůrci z Destructive Creations vlastně chtěli, neboť ji vydali jako reakci na stále umírněnější herní tituly.

https://www.youtube.com/watch?v=qV3PhvCf_Jg

Autor: Petr81

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Udělají z vás videohry násilníka, závisláka nebo asociála?

3 herní potraty: nadějná nedochůdčata zabili rodiče