Manželská krize. Jak bezpečně poznat, že už to s tím druhým nejde dál?

V každém vztahu, který za něco stojí, to samozřejmě čas od času zaskřípe – je to naprosto normální a i když se tomu na vrcholku zamilovanosti nechce věřit, bude nejlepší, pokud se s tím naučíme žít od samého počátku. Jak poznat, že už to s tím druhým dál nejde? Co potká většinu manželských párů?

manželská krize

Dodnes hodně lidí vstupuje do manželství s tím, že od téhle chvíle se všechno změní k lepšímu a hrdličky spolu budou žít šťastně až do konce světa; změna k lepšímu sice přijde, ale při prvním obláčku na obzoru pak může jeden z manželů zpanikařit a dojít k nějakému zkratovému rozhodnutí. Šťastné manželství od nešťastného totiž nepoznáme podle toho, že by v něm bylo méně konfliktů, hádek nebo rozporů – tyto dva stavy se odlišují tím, že partneři své rozepře dokáží lépe řešit.

Není konflikt jako konflikt

Není ovšem jeden konflikt jako druhý a vždy záleží na spoustě věcí – například na věku a zkušenostech partnerů, které mohou hrát opravdu velkou roli při posuzování vážnosti problému; důležité (a mnohdy nejtěžší) je také to, jestli si dokážeme uvědomit skutečný důvod celé situace.

Když skončí zamilovanost

První manželská krize přichází v době přechodu ze stavu zamilovanosti ke zralému manželskému vztahu v průběhu prvních pěti let po svatbě, kdy bývá dost velké procento manželství rozváděno. Jde v podstatě o nenaplněná přání a představy, se kterými jeden nebo druhý partner do manželství vstupoval. Někdo chce cestovat po světě, jiný dává přednost dovolené u Máchova jezera, jeden by rád chodil do kina a na koncerty, druhý dá přednost knížce – všechny ty věci, nad kterými jsme dokázali mávnout velkoryse rukou s tím, že se to „nějak usadí“, najednou stojí v cestě našim představám o spokojeném manželském životě.

Zem se nepohla

Pravda je ovšem taková, že čím víc od vstupu do manželství očekáváme, tím větší nás čeká zklamání. Po úspěšně uzavřeném sňatku se nepohne zem, nezlevní benzín, sluníčko nebude zářit víc a voda bude pořád stejně mokrá; samotný akt svatby nevyřeší každodenní problémy, které nás trápily dřív – je daleko pravděpodobnější, že nové přibudou. Pokud jde o vstup do manželství, je rozhodně lepší mírný pesimismus, než štěněcí nadšení a bezbřehý optimismus.

Kompromisy

Maminka vždycky zahušťovala rajskou omáčku polohrubou moukou, zatímco čerstvá manželka ji připravuje s moukou hladkou. Pokud chceme absolvovat manželství bez ztráty kytičky, musíme nejen dokázat uzavírat kompromisy, ale také improvizovat a umět se smířit se zdánlivě nepředstavitelnou situací. Rajská omáčka s hladkou moukou je dobrá a dokážeme si na ni zvyknout. Pokud ne – opravdu nám stojí za to, aby nás kvůli ní manželka poslala i se svou tchýní do horoucích pekel?

Nestýská se mi po tobě. Co teď?

Skutečný problém nastává v okamžiku, kdy se domů přestáváme těšit – bez ohledu na to, jestli jsme na dvoudenní služební cestě, nebo na dvoutýdenním léčení v lázních. Pokud se nám stýská, milujeme a naše manželství je v pořádku. Pokud se nám nestýská nebo pokud se domů vůbec netěšíme, je zle. Nastává okamžik, kdy je třeba situaci řešit – a my vstupujeme na minové pole.

Další hádka na obzoru

Ne vždycky se totiž dokážeme zbavit pocitů ve prospěch věcnosti. Řešení situace pak může dopadnout další strašlivou hádkou, kdy místo toho, abychom se soustředili na příčiny, začneme rozebírat, co k nim vedlo a tím nevyhnutelně jitříme otevřené rány. Nesmíme se soustředit na to, proč se něco děje; musíme zůstat u skutečnosti, že se něco děje, myslet na budoucnost a nepředpokládat, že se všechno vyřeší během jediného rozhovoru. Vyléčení krize ve vztahu trvá nejméně tak dlouho, jako její vznik – a budeme potřebovat notnou dávku upřímnosti, otevřenosti a lásky, abychom prošli do dalšího kola bez smrtelných ran na duši a srdci.

Jako by se rozpadal svět

S příchodem krize se můžeme cítit, jako by se kolem nás rozpadal svět a jako bychom přicházeli o všechno, co jsme měli rádi. Při diskusích si v těchto okamžicích dokáží manželé říkat neuvěřitelně kruté věci – mnohdy i schválně – a na obou stranách sporu vládnou vyhrocené emoce. Krize nás zatahuje do víru hněvu, strachu, úzkosti, zmatku, odporu, hořkosti, bezvýchodnosti a depresí. Všechno jako by se dělo někomu jinému.

To nejlepší, co můžete v této situaci získat, je odstup – trocha času a prostoru k tomu, abyste se sebrali, uvědomili si, jak moc toho druhého potřebujete a rozmysleli se, jak nemocný vztah uzdravit.

A jak je to u vás?

Autor: red

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Práskněte dveřmi mamahotelu, život pod křídly rodičů není pro chlapy

Mohou problémy s erekcí zapříčinit rozpad vztahu? Tip na vánoční dárek!