Chování, které Američané považují za běžné a jinde je neotesané a hrubé
Důvodů, proč je nemít rádi, nám Američané každý rok naservírují hned několik. Některé příčiny jejich neoblíbenosti přitom nevychází jen z národní/mezinárodní politiky země, ale z jejich osobního chování.
Někoho třeba mohlo zklamat, jak se z majáku světové demokracie postupně stal zamindrákovaný bonzák, utápějící se v politické korektnosti, rasové teorii a marastu vlastní nedořešené minulosti. Jiné by mohly štvát poněkud vyčpělé světovládné tendence USA. Ano, zatímco „velmoci“ jako Rusko, Francie a Británie si vydržují dohromady v zahraničí 30 základen, Amíci jich mají 750 v 80 zemích. Svou míroslovnou holubičí náturou tedy připomínají spíš diktátory ze Severu Koreje. Nyní sice vedou jen 5 válek, ale je to spíš otázka definice. Oficiální i neoficiální tajné mise totiž aktuálně provádí ve 134 zemích světa. Nicméně kromě politiky své vlády, za kterou si mohou sami, je tu ještě pár dalších civilních zvyků, zlozvyků a chování, kterým si Američané sympatie zbytku světa nezískávají. A na ty se teď podíváme.
Občas jich je o 330 milionů víc, než by se hodilo
Když budete svým dětem od narození tvrdit, že jsou naprosto unikátní a ve všem nejlepší, dopřejete jim v jejich trucovitosti každý rozmar a splníte každé přání, skutečně tomu začnou věřit. A to je první problém, protože ve svou absolutní výjimečnost aktuálně věří 330 milionů obyvatel USA. Američané se automaticky považují za všeobecné nosiče celosvětového dobra a pokroku, svědčí o tom jejich chování. Nepochybují o správnosti svých morálních hodnot, které každému univerzálně vnucují.
Jenže s tímhle všude-zdejším přístupem nepochodí, jakmile vystrčí paty ze „svého“ kontinentu, a začne se ukazovat jejich hluboká neznalost historie či geografie. Průměrný obyvatel USA vůbec netuší, kde leží Guatemala, a že tu jeho vláda sponzorovala občanskou válku. A s tím se pojí vtípek. Kontinentální Ameriky jsou totiž dvě, a Mexičané, Kanaďané zrovna jako obyvatelé Jižní Ameriky nesnáší, jak o sobě obyvatelé USA hrdě hovoří jako o jediných Američanech.
Jsou nejlepší. Aspoň si to myslí
Prostí Američané, vedení svou neochvějnou vírou v to, že si vždy počínají správně, se taky neustále dopouštějí miliardy drobných přečinů proti zažitému bontonu v jiných kulturách. Asiati například nesnáší „americkou“ netaktní průbojnost (che-che), hlasitý smích, neudržování osobního prostoru. Nebo „nevychovanost“, s jakou s vámi jednají s nasazenými tmavými brýlemi nebo s rukama v kapsách. Dalo by se to přejít, jenže problém je v tom, že Amíci si myslí, že „takhle po jejich“ je to normální, a tudíž se jako Amíci nemusí nikomu přizpůsobovat.
Většina Evropanů zase nechápe americkou konverzační zdvořilost, s jakou se vyptávají – bez zjevného reálného zájmu a čistě frázovitě – jak se máte. Zvlášť, když nečekají odpověď, jen pozitivní vyjádření. Stejně tak Amíci deptají svou školáckou chybou hodnotit (chválit i kritizovat) všechny a všechno kolem sebe.
Jasně, věci mohou být great i awful, ale k čertu – nikdo se jich na názor neptal. Zvlášť, když o nich nic neví, a vše posuzují jen ze své neotřesitelné logiky, jak oni jsou ti nejlepší. Není to přebujelý patriotismus, ale patologická degradace myšlení a ignorantství. Američanů je všude plno, a stačí k tomu, když se sejdou dva. Jsou skutečně hlasití a výrazní, sytí ve svém projevu. Člověk je jich rychle plný.
Američané se nezouvají při vstupu do cizí domácnosti, smějí se s otevřenou pusou, smrkají a chrchlají nahlas, mlaskají při jídle. Patří mezi notorické dochucovače servírovaných pokrmů. Na to jsou hákliví třeba Portugalci. A poptávka Amíků po kečupu zase deptá hvězdy světové gastronomie, Francouze. Amíci hrozně rádi chodí v oblečení, které si jiní berou jen do tělocvičny nebo fitka. Copak o to, je to pohodlné… ale jít v teplácích na nákup?
Malíček na to!
Do Evropy sice dvakrát dorazili o pár let později, než by se hodilo, ale jinak jsou Amíci poměrně dost dochvilní. Za klad to nepovažují v zemích, kde ctí siestu. Což je celé Středomoří, cokoliv od Texasu na jih a svým způsobem asi půlka Afriky. Amíci siestu nechápou.
Amíci hrozně rádi dělají velká gesta. Když vám dají dárek, chtějí, abyste ho hned před nimi otevřeli. Je už váš, ale otevřete ho teď hned. Hned. Teď. Ne každý to má rád. Gestikulací si hodně vypomáhají i během řeči, ale nedochází jim, že ne všechna gesta jsou ve významu univerzální. Populární véčko, peace, je přitom v Británii dost urážlivým gestem. A amíkovské fingers cross, zkřížené prsty? Ve Vietnamu je symbol pro vagínu.
Zkrátka a dobře, Američané a jejich chování je dlouhá kapitola. Nevědomky se dopouští různě zásadních nezdvořilostí hrubostí, které ale vytrvale považují za naprosto v pohodě, protože oni jsou přece ti nejlepší. A to je ten důvod, proč to s nimi nikdo dlouho nevydrží.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Vtipná a šílená Amerika. Tak, jak ji asi neznáte (27 fotek)