
Být bi chlap: Jaké to je být bisexuální muž v dnešní době?
Středeční Naked Attraction hodila do televize větu, kterou si spousta chlapů netroufne říct ani v ložnici. Právě tenhle díl rozjel debatu o tom, co vlastně znamená bisexualita u mužů a jaké to je být bi chlap v době, kdy každý druhý soudí, ale málokdo chápe.

Bisexualita u mužů není zmatek, nerozhodnost ani přechodná fáze před „skutečnou orientací“. Jde o plnohodnotnou sexuální orientaci, při které může člověk cítit romantickou nebo sexuální přitažlivost k více než jednomu pohlaví, často k mužům i ženám v různé intenzitě. Důležité je jedno: neexistuje univerzální šablona, jak má bisexuální muž vypadat nebo se chovat.
Někteří muži jsou celý život ve vztahu se ženou, jiní prožijí část života s mužem a pak se zamilují do ženy – a naopak. Pro někoho je bisexualita proměnlivá v čase, pro jiného stabilní, ale pořád platí, že bisexualita u mužů není jen „mezistanice“ na cestě k něčemu jinému. Spektrum je široké a právě to dělá téma vztahů a sexuality tak komplikované i fascinující zároveň.
„Ale ty přece nevypadáš jako bisexuál.“ Jedna z nejčastějších vět, které bisexuální muž slyší, jako by existoval jasně daný dress code nebo chování, podle kterého se dá sexuální orientace poznat. Být bi chlap ale nemá nic společného s tím, jestli nosíte vousy, chodíte do fitka nebo fandíte hokeji, přesto společnost často očekává nějaký signál, podle kterého by si mohla lidi pohodlně zaškatulkovat.
Právě tahle posedlost škatulkami vytváří tlak. Bisexuální muž je často vnímán jako „nevyhraněný“, „ten, co neví, co chce“, nebo dokonce jako někdo, komu se nedá věřit ve vztahu. Paradoxem je, že stejná společnost toleruje heterosexuální muže, kteří střídají partnerky každý měsíc, ale u bisexuality se najednou řeší stabilita, věrnost a morálka.
Představte si kamaráda. Třicátník, normální práce, parta kamarádů, vztahy se ženami, prostě klasický „vztahy a sexualita“ balíček. Na seznamce si jednou ze zvědavosti přepne filtr i na muže, ne proto, že by chtěl hned měnit život, ale protože cítí, že ho to táhne i jinam. Když se svěří kamarádovi, dostane odpověď: „Tak si to musíš vybrat.“
Jenže co když to takhle nefunguje? Co když sexuální orientace není přepínač, ale spíš plynulé nastavení hlasitosti, které si každý ladí jinak? Pro spoustu mužů je coming out jako bisexuální muž složitější než u gayů, ne proto, že by to bylo méně důležité, ale proto, že okolí má tendenci jejich identitu zlehčovat nebo zpochybňovat.
V praxi se bisexualita u mužů často potkává s nepochopením i ve světě randění. Některé ženy se bisexuálních mužů bojí, protože mají pocit, že „konkurují celému světu“, jiní muži zase berou bisexuálního chlapa jen jako experiment nebo fetiš. Výsledkem je, že bisexuální muž často raději mlčí, aby nemusel vysvětlovat, obhajovat a uklidňovat.
Tohle ticho ale stojí energii. Vede k pocitu rozpolcení, kdy člověk přemýšlí, jestli je jednodušší zapadnout, nebo být sám sebou. A právě tady se téma bisexuality u mužů láme z roviny „koho přitahuješ“ do roviny psychologie a mentálního zdraví – nejde totiž jen o objekt touhy, ale o to, jestli si dovolíš být autentický.
Jedním z největších mýtů je představa, že bisexuální muž není schopen monogamního vztahu, jako by orientace automaticky znamenala touhu po neustálém střídání partnerů. Realita je stejná jako u hetero nebo gay mužů: někdo chce dlouhodobý vztah, někdo svobodu a někdo obojí v různých fázích života.
Další častý předsudek říká, že bisexualita je jen „mezistanice“ nebo „fáze“, ze které člověk jednou vyroste. Jenže mnoho mužů ví velmi přesně, kým jsou, jen nemají potřebu se uzavírat do jedné definice, protože sexualita není smlouva na celý život, ale proces, který se může vyvíjet.
Bisexualita u mužů v dnešní době znamená balancovat mezi otevřeností a opatrností, mezi touhou být vidět a snahou vyhnout se zbytečným soudům. Být bi chlap tak často znamená čelit otázkám, které by jiní řešit nemuseli, ale zároveň to může přinášet i větší citlivost k sobě i k ostatním.
Muži, kteří si dovolí přijmout svou sexuální orientaci jako spektrum, často mluví o pocitu úlevy a vnitřního klidu. O tom, že už nemusí nikomu nic dokazovat a mohou si říct: „Takhle to mám a je to v pořádku,“ ať už se rozhodnou pro coming out, nebo si svou orientaci nechají pro sebe.
Bisexualita u mužů není okrajové téma. Týká se vztahů, identity i mentální pohody a zároveň odhaluje, jak moc umí společnost pracovat s něčím, co není černobílé. Čím víc se o ní mluví otevřeně a bez zesměšňování, tím méně prostoru zůstává pro předsudky a mýty.
Moderní chlap nemusí mít všechno nalinkované, ale potřebuje mít odvahu si pokládat nepříjemné otázky – i o vlastní sexuální orientaci. Jak to vidíte vy? Dokázali byste mluvit otevřeně o své sexuální orientaci, nebo máte pocit, že některé věci je pořád lepší nechat nevyřčené? Diskuze je otevřená.
MOHLO BY SE VÁM HODIT
Seznamování v baru bez trapasů? Tady je 10 tipů!
Libido a sex: 7 věcí, které muži musí vědět o ženské touze