Vědci mají konečně důkaz, že z černých děr nic neunikne!

Černé díry nás fascinují už více než sto let. Kolem tohoto úchvatného a zároveň děsivého jevu se však stále vznáší řada otazníků. Včetně toho největšího…

Čím více hmoty pohromadě na malém prostoru, tím větší gravitační pole tato hmota vytvoří. Pokud se takto na jednom místě vyskytne dostatečné množství hmoty, tento objekt se stává černou dírou, neboť se z jejího gravitačního pole nelze vymanit. Respektive možné by to bylo, ovšem pouze za předpokladu, že vyvinete vyšší rychlost než světlo, což, jak víme, není možné. S rostoucí vzdáleností od středu této černé díry se snižuje i rychlost nutná k vymanění z jejího gravitačního vlivu, a tato hranice je označena jako horizont událostí. Jedná se o důležitý teoretický konstrukt, který však nikdy nebyl vědecky dokázán. Až nyní…

Konkurenční teorie

Ve středu naší galaxie se nachází největší černá díra o hmotě zhruba čtyř milionů našich Sluncí. Teoreticky se předpokládalo, že má také horizont událostí, přestože se ho nikdy nepodařilo prokázat. Jenže jelikož horizont událostí zůstával v teoretické rovině, objevila se i řada konkurenčních teorií, jež by všeobecně přijímanou obecnou teorii relativity vyvrátily. Tou nejvýznamnější z nich se stala teorie tvrdého povrchu, spočívající v představě, že neexistuje horizont událostí, nýbrž černá díra má vlastní pevný povrch, o který se jakékoli přilétnuvší objekty roztříští. Vědci z austinské univerzity vydedukovali, že pokud by to tak bylo, museli bychom vidět masivní výbuchy světla provázející každou takovou událost. Která podle výpočtů nastává každé zhruba tři a půl roku.

Důkaz místo slibů?

Jenže žádné takové obrazy jsme nepozorovali. Objekty, které se dostanou do gravitačního pole černé díry, nevybuchnou, nýbrž z našeho pohledu pouze zmizí, jelikož překročí předpokládaný horizont událostí a v tu chvíli pro vnějšího pozorovatele v podstatě přestávají existovat. Podle indicko-čínského týmu vědců tak obecná teorie relativity uspěla v dalším střetu s realitou a Albert Einstein, její autor, tak může dál odpočívat v pokoji. Jedná se totiž o potvrzení toho, co si celá desetiletí myslíme; totiž že co černá díra spolkne, to už nikdy nevydá

Umění je napřed

Nebo je to jinak? Momentálně asi nejúspěšnější filmový režisér Christopher Nolan se ve svém hitu Interstellar z roku 2014 pokusil načrtnout, jak to vypadá za horizontem událostí. Pokud jste film viděli, tak víte, že se pustil opravdu na hodně tenký led, když se nebál propojovat časoprostor skrz celý vesmír, aby se mu hodil do příběhu. A stejně tak nerespektoval i zmíněný fakt o nemožnosti záchrany z černé díry. Inu, umělecká licence. Ale zobrazená černá díra s názvem Gargantua jinak překvapivě splňovala poznatky, jež o těchto vesmírných fenoménech z posledních dekád máme. Aby také ne, když na snímku spolupracoval i uznávaný fyzik Kip Thorne. Pokud se tedy zábavnou formou chcete o relativitě, černých dírách a horizontu událostí dozvědět něco víc, Nolanovo pojetí je k tomu (až do okamžiku vstupu do černé díry) ideální!

Autor: Rimsy

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Jak funguje čas a světlo? Vidíme vlastně jenom minulost!

Historie vesmírného záchodu. Jak to dělaj kosmonauti





Send this to a friend

...