Čtyři povolání pro drsňáky, které byste fakt nedali

Nadávat na svou vlastní práci patří k českému folkloru tak nějak odnepaměti. Práce stojí za prd, šéf je idiot, celé je to na pytel, říkají často lidi, kteří třeba jen sedí celé dny v kanclu. Možná by nebylo od věci podívat se taky na to, čím se dřív lidi živili. Jaký byl jejich job, který jim umožňoval obživu. Existovaly a stále existují práce, které jsou všechno jen ne stereotypní, jsou zajímavé, plné adrenalinu a stejně se vsadím, že by je nikdo z vás nedělal.

  • Velrybáři v 19. století

Jestli jste viděli film V srdci moře, tak asi víte, kam mířím. Lov velryb v době, kdy se to dělalo takříkajíc ručně, byla opravdu extrémní záležitost. Tak si to vemte. Jste na lodi rok, dva, tři. Jíte hnusné jídlo, vidíte kolem sebe stále stejných dvacet chlapů. A když narazíte na velrybu, nasednete do člunů, přiveslujete a pak se snažíte harpunou ulovit potvoru, co je nějkolikanásobně větší, než ten váš člun. Může vás zabít jediným úderem ocasu, může vás jednoduše potopit, nebo stáhnout pod hladinu. A když velrybu chytíte, vydlabete jí do hlavy díru, vlezete jí do ještě teplého trupu a pak odtud vytahujete kyblíky s jejím tukem. Fuj? Ble? Normální práce pro tvrďáky, nebo spíš lidi, co už opravdu neměli moc co ztratit.

  • Ponorkáři

Jasně, tohle není úplně povolání, protože jde o válčení, ale i tímhle se člověk mohl živit, protože bral žold, a to jak v době míru, tak ve válce. Když jste byli ponorkáři za první světové války, měli jste šanci, že přežijete 1:1. Polovina ponorek se potopila, polovina chlapů zemřela. Za první světové války to bylo nejnebezpečnější místo, kam jste se mohli dostat (statisticky byl třeba pobyt u Verdunu v době největších bitev mnohem bezpečnější). A teď ty smrti, které vás čekaly. Utopení, udušení, uhoření, dlouhé hodiny na dně, bez světla, s ubývajícím kyslíkem, bez šance dostat se ven. Humus velebnosti, řeklo by se. Za druhé světové války to bylo podobné, vyhlídky nebyly o nic lepší, zvlášť pokud jste byl Němec (nebo nedej bože Japonec). Ne nadarmo se ponorkám říkalo ocelové rakve. A současnost? Ano, ponorky mají fitka, kina, jsou to svým způsobem plovoucí hotely. A pak se stane něco jako na supermoderním Kursku a vy zase hodiny umíráte přidušení chlorem a oxidem uhličitým, a marně do trupu vyťukáváte zoufalé S.O.S.

  • Speciální záchranné týmy v jaderné elektrárně

Je to trochu dvojsečná záležitost. Speciální požární a záchranné týmy, které jsou v každé elektrárně, včetně těch jaderných, mají velkou šanci, že se nikdy nedostanou do akce. Elektrárny jsou totiž extrémně bezpečné a ke katastrofám dochází velmi zřídka. Můžete být v pohodě a celou kariéru jen nacvičovat pro případy, kdyby se něco stalo. A pak jsou ty případy, kdy se něco stane. Černobyl, Fukušima, Three Miles Island. Víc toho v tomhle smyslu není. Ale především u prvních dvou jmenovaných byli lidé posláni doslova na smrt, aby hasili požáry nebo se jinak snažili zlikvidovat úniky radiace. V Černobylu se nikdo nikoho na nic neptal. Co na tom, že reaktor se roztavil a radiace je všude kolem. Prostě půjdeš, dozimetr kolem krku a bůh s tebou. Ve Fukušimě aspoň vybírali dobrovolníky. Ale stejně tam šli všichni z těch, co to měli v popisu práce. Ono se moc nejde nepřihlásit, když to máte v popisu práce. A tak tam spousta lidí dostala smrtelné dávky radiace, a když nezemřela hned, umírala později nebo si velmi výrazně zkrátila pobyt na světě vezdejším. Pro veřejnost hrdinové, ale stejně byste s nimi v takové chvíli neměnili, nebo ano?

  • Polárníci dávných dob

Ani polárník není žádné povolání. Opět je to spíš dobrovolné rozhodnutí podílet se na expedici k pólu. Ale přesto je dobré se podívat, co také lidé jsou schopni vykonat. Je to taková extrémní verze velrybářů. Polární expedice přelomu 19 a 20 století byl podnik, který klidně mohl trvat několik let. Do Antarktidy nebo Arktidy se samozřejmě plulo na lodích. Ty velmi často zamrzaly uvězeněny v ledu. Shackleton zamrzl ve Weddelově moři na dva roky, zoufalí polárnicí se vraceli stovky kilometrů pěšky. V Antarktidě přezimoval s obtížemi i Cook,  Z výpravy dvou lodí Johna Franklina se nevrátil nikdo. Edward Blecher, který se je vydal hledat, nechal v ledu zamrzlé čtyři lodě. A o tragické výpravě Roberta Scotta už asi netřeba ani mluvit. Zkrátka a dobře, polární výpravy a expedice byly nejnebezpečnější podniky, jaký se člověk mohl mimo války účastnit. Mrznutí, kurděje, polární noc, zoufalství, šílenství, kanibalismus. Není třeba nic dodávat, tohle je věc pro nejtvrdší chlapy. A ani ti velmi často neuspěli.

Autor: Snaut

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

9 důvodů, proč mít doma sekretářku

Práce pilota není tak vzrušující, jak se zdá!