Ztracená evangelia. Proč je církev ráda, že na dlouhá staletí zmizela z povrchu zemského
Mohlo by se zdát, že Bible byla Biblí odedávna. Jenže křesťanský kánon vznikal dlouhá staletí a existuje mnoho spisů, které se do něj nakonec nedostaly.
Boble nevznikla přes noc
Bible, někdy nazývaná Kniha knih, se ve své dnešní podobě skládá ze dvou částí, a to ze Starého a Nového zákona. Ten první tvoří židovské posvátné spisy, které se původně nazývaly Tanach. Vznikaly přitom stovky let, a to většinou 1. tisíciletí před Kristem. Právě díky vystoupení Ježíše z Nazaretu neboli Krista (mesiáše) vzniklo křesťanství, tedy nové náboženství, které z myšlenek judaismu vycházelo. Nový zákon tvoří 27 knih. Ani ty však nebyly sepsány přes noc a navíc se jedná pouze o vybrané spisy.
Křesťanství a gnosticismus
Zřejmě nejdůležitější součástí Nového zákona jsou čtyři (kanonická) evangelia, v kterých se nachází Ježíšova kázání a působení v oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu, stejně jako jeho umučení a smrt. První tři (Matoušovo, Markovo a Lukášovo) vznikla dle všeho mezi lety 65 až 80, tedy pár desítek let po událostech Kristova života. Poslední, tzn. Janovo, potom spatřilo světlo světa zřejmě někdy před rokem 100. Datace těchto spisů je ovšem doposud předmětem debaty.
Křesťanské učení bylo nejprve chápáno jako kacířské jak v Izraeli, tak v Římské říši, a zpočátku byli křesťané dokonce pojímáni jako židovská sekta. Císaři také rané křesťany pronásledovali. Takový Nero je dokonce pálil na křížích a používal je jako noční osvětlení. Ke změně došlo teprve na počátku 4. století, kdy nastal tzv. konstantinovský obrat. Císař Konstantin totiž nejenže ukončil pronásledování křesťanů, ale toto náboženství sám podporoval. I když se někteří jeho nástupci postavili opět proti, cesta ke světovému náboženství už byla započata.
Rané křesťanství ovšem nebylo ani zdaleka jednolité. V prvních staletích se totiž formovalo jak samotné učení, tak raná církev. Její zástupci navíc brzy nalezli nepřítele. Jednalo se o tzv. gnosticismus, což bylo hnutí, které se vyvíjelo souběžně s ústředním proudem křesťanství. Gnostické učení více vycházelo z judaismu a pozadí jeho vzniku tvoří i antická filosofie (především Platón). Bylo přitom celkově filosofičtější a také mystičtější.
I když se dnes slovo „mystika“ užívá v různých významech, původně se jedná o označení duchovní zkušenosti přímého a osobního setkání s božským, a to uvnitř člověka. Tato tradice se objevuje v různých náboženstvích po celém světě.
Nalezení ztracených evangelií
V roce 1886 nebo 1887 byl v hrobě jakéhosi mnicha v egyptském Achmímu nalezen text, který byl zlomkem Petrova evangelia. To vzniklo podle analýz stejně jako čtyři výše zmíněná kanonická evangelia v 1. století a přestože se ve výkladu událostí Ježíšova utrpení a vzkříšení v lecčem shodují, existují i významné odchylky. Jenže toto není ani zdaleka jediné ztracené evangelium. Existuje také Mariino evangelium, stejně jako Evangelium podle Jidáše.
Další evangelia, hlavně Tomášovo, které obsahuje sbírku údajných Ježíšových výroků, byla objevena u egyptského města Nag Hammádí. Zde byl v roce 1945 nalezen celý soubor textů, nazvaný Rukopisy z Nag Hammádí. Evangelia Marie, Jidáše a Tomáše jsou mladší než Petrovo, ale i tak vznikla hodně dávno, a to zhruba ve 2. až 4. století. Všechna bez výjimky navíc mají něco společného – jejich obsah je gnostický.
Proč tato evangelia a další texty zmizely ze světa?
Křesťanství a gnosticismus se vzájemně ovlivňovaly a dokonce vznikaly i některé gnosticko-křesťanské skupiny, jako např. Valentínovci. Formující se církev se ovšem stavěla do role prostředníka mezi člověkem a Bohem. Není tedy divu, že jejím představitelům nebyla gnóze příliš sympatická. Pokud by totiž bylo lidské individuum jednotné s Bohem a Boha by šlo mysticky poznat (řecké slovo gnósis ostatně znamená „poznání“), takového prostředníka by člověk vůbec nepotřeboval.
I polemika s gnózí každopádně postupně vedla k formování křesťanské ortodoxie. Biblický kánon se ale začal formovat až ve 4. století a postupem času vznikla Bible tak, jak ji známe dnes, i když i později se vedly kolem jejího obsahu spory. Každopádně se mnohé texty do této knihy nedostaly. Řada z nich, včetně těch gnostických, byla označena za herezi a jejich nositelé za pohany.
Slovo pohan pochází z latinské paganus, což znamená „venkovský“. Právě na venkov se totiž slovo křesťanských misionářů dostávalo nejpozději, takže zde dlouho přežívali původní předkřesťanské víry. Proto slovo pohané získalo hanlivý charakter a označovalo neznabohy.
Ať už se stavíme k náboženství jakkoli, musíme mít neustále na vědomí, že kanonické knihy (Bibli nevyjímaje) jsou dílem člověka. To, co se do křesťanského mainstreamu nedostalo, nevyhovovalo ortodoxii. Pokud by v minulosti došlo k jinému vývoji, kánon křesťanů mohl vypadat úplně jinak. A kdo ví, kolik spisů upadlo v zapomnění. Komu to vyhovuje? Minimálně úpadek gnosticismu se hodil do krámu především církvi.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: