Vláda ruší koncesionářské poplatky. Pro ČT a rozhlas je to nebezpečný krok

Vláda schválila návrh, který má zrušit koncesionářské poplatky a převést financování České televize a Českého rozhlasu přímo na státní rozpočet. Na první pohled to může znít jako úleva pro domácnosti. Ve skutečnosti jde ale o krok, který může oslabit nezávislost veřejnoprávních médií a dát politikům do ruky větší vliv nad jejich penězi.

poplatky

Poplatky mají skončit, peníze půjdou ze státního rozpočtu

Současný systém koncesionářských poplatků má nahradit příspěvek ze státního rozpočtu. Česká televize by podle návrhu měla v příštím roce dostat 5,74 miliardy korun, Český rozhlas 2,065 miliardy korun. Dohromady tedy 7,8 miliardy korun.

Zásadní je, že nejde pouze o změnu způsobu platby. Obě instituce mají proti letošnímu stavu přijít o výraznou část příjmů. Česká televize zhruba o miliardu korun, Český rozhlas asi o 400 milionů. Celkově má jít přibližně o patnáctiprocentní pokles financování.

Premiér Andrej Babiš tvrdí, že koncesionářské poplatky mají skončit jako úleva pro lidi a tlak na úspory. Jenže veřejnoprávní média nejsou běžná státní organizace. Jejich úkolem není být po vůli vládě, ale fungovat nezávisle i vůči těm, kteří zrovna drží politickou moc.

Problém není jen v penězích, ale v závislosti

Poplatky za televizi a rozhlas mají podle vlády skončit, což může znít jako jednoduchá úleva pro domácnosti. Peníze ale nezmizí. Jen se přesunou do státního rozpočtu.

A právě to je podstatné. Současný model není bezchybný, ale vytváří určitou ochranu před přímým politickým tlakem. Česká televize a Český rozhlas nejsou každý rok odkázané na to, kolik jim vláda a parlamentní většina přidělí.

Financování ze státního rozpočtu tuto hranici oslabuje. Pokud o penězích pro veřejnoprávní média rozhodují politici, vzniká tlak už samotnou závislostí. Není potřeba přímý zásah do vysílání. Stačí vědomí, že další rozpočet může být nižší.

Škrty by zasáhly výrobu i zaměstnance

Vedení České televize i Českého rozhlasu už varovalo, že zrušené poplatky a nižší financování by měly konkrétní dopady. Český rozhlas by podle svého generálního ředitele Reného Zavorala musel propustit 150 až 200 lidí. Česká televize by podle generálního ředitele Hynka Chudárka musela omezit výrobu a propustit zhruba 300 až 500 zaměstnanců.

To už není běžné šetření. Jde o zásah, který by se mohl projevit v rozsahu zpravodajství, regionální tvorbě, dokumentech, publicistice, kultuře i dalších pořadech, které komerční média často nedělají, protože se jim ekonomicky nevyplatí.

Samozřejmě platí, že Česká televize i Český rozhlas mají hospodařit efektivně. Mají umět vysvětlit, za co utrácejí a proč. Jenže pokud je problém v efektivitě, má se řešit auditem, transparentností a tlakem na hospodaření. Ne změnou systému, která je může dostat pod větší vliv státního rozpočtu.

Veřejnoprávní média mají být nepohodlná

Smyslem veřejnoprávních médií není líbit se každé vládě. Poplatky za televizi a rozhlas měly být jednou z pojistek jejich nezávislosti. ČT a ČRo mají přinášet zpravodajství, publicistiku, kulturní obsah, regionální témata i pořady pro skupiny, na které komerční trh často nemyslí.

Právě proto potřebují stabilní a předvídatelné financování. Pokud se jejich rozpočet stane politickým nástrojem, oslabuje se jejich nezávislost. A nezávislost médií se neztrácí vždy jedním velkým zásahem. Často mizí postupně: přes škrty, nejistotu a tlak na „poslušnější“ fungování.

Kritici návrhu upozorňují také na možný rozpor s evropskými principy, které zdůrazňují potřebu udržitelného a předvídatelného financování médií veřejné služby. To není formální detail. Je to pojistka proti tomu, aby se veřejnoprávní média stala závislá na momentální politické většině.

Politicky líbivé, systémově špatné řešení

Poplatky za televizi a rozhlas jsou politicky snadný terč. Lidem se jednoduše vysvětluje, že už nebudou platit další povinnou částku. Mnohem hůř se ale vysvětluje, že nezávislá média veřejné služby něco stojí a že jejich financování má být chráněné před politickými výkyvy.

Jenže právě v tom je jádro problému. Pokud vláda skutečně chce řešit hospodaření České televize a Českého rozhlasu, má tlačit na větší efektivitu, kontrolu a transparentnost. Nemá vytvářet model, ve kterém budou média každý rok čekat, kolik peněz jim politická moc nechá.

Zrušení koncesionářských poplatků tak může na první pohled působit jako úleva. Ve skutečnosti ale může znamenat oslabení institucí, které mají kontrolovat moc a poskytovat veřejnosti službu nezávislou na aktuální vládě.

A to je cena, která může být mnohem vyšší než samotné koncesionářské poplatky.

MOHLO BY SE VÁM HODIT

Babiš stopl reformu České televize a Českého rozhlasu. Motoristé utrpěli další porážku