Divoký západ a realita nulové hygieny. Pot, prach a týdny bez koupele byl důvod, proč kovbojové smrděli na sto honů

Americký Západ za časů kovbojů nebyl jen Divoký, ale hlavně pořádně špinavý. Zkušenost s tehdejší hygienou by od dobrodružství nejspíš spolehlivě odradila většinu těch, kteří se dnes rádi koukají na westerny. Jaká byla realita, kterou vám raději ani v nejodvážnějším filmu neukáží?

Divoký západ a prakticky nulová hygiena. Kovbojové smrděli na sto honů

Divoký západ nebyl místem pro citlivky. Prakticky každý přesun osob byl transferem na větší vzdálenosti, protože mezi jednotlivými centry osadnické civilizace ležely stovky mil neznačených cest. Pro pasažéry dostavníků i kovboje cestující koňmo v sedle to obvykle znamenalo 10-20 dní bez koupele. Voda byla v pustinách vzácné zboží a nezávadnost vodních zdrojů byla zřídkavá. Hned první, s čím se takový cestující musel sžít, byla kombinace pot & prach, která na jeho kůži vytvořila pěknou krustu. S tím, že pot byl zrovna tak koňský jako lidský, a nevoní ani jeden.

Jednou tam musíme všichni

Abychom ještě decentně zvýšili laťku nechutnosti: napadlo vás, jaké je to nemýt se dva týdny, když nikde kolem neexistuje toaletní papír? Lidé “v civilizaci” vzali zavděk vším, třeba listy kukuřice. Ale v západní divočině velkých plání nerostou ani lopuchy. Mimochodem, když už ženete někam tisícihlavé stádo rohatého dobytka, neděláte zastávky na toaletu. Třeba několik dní v kuse. Není to o tom, že byste potřebu nevykonávali, jen… ano, správně.

Jako průměrný obyvatel městečka na hranici jste to, že do saloonu právě dorazil honák po dlouhé výpravě, skutečně vycítili. Když konečně došlo na mytí, šetřilo se. Voda v kádi nebo dřevěné vaně se nechávala odstát, a jedna rodina ji klidně využívala ke společnému omývání celý měsíc, než s ní nakonec zalila a současně pohnojila záhonek. Usazený kal ve vanách městských lázní si doslova žil svým vlastním mikrobiologickým životem. Pro nového klienta se jen voda “upravila” přidáním vonného oleje.

Vlasová kosmetika? To je základ

Voňavky ostatně řešily většinu situací spojených se zápachem. Vlasatí “hrdinové” Divokého západu, generál Custer nebo Divokej Bill Hickok udržovali své bujné kštice ve formě skořicovým olejem. Šampon neexistoval, a tak vám u holiče vlas a vous většinou ošetřili směsí boraxu, bobřího pyžma a levandulového oleje, rozpuštěných ve whisky. Takže ano, většina čerstvě umytých kovbojů pak smrděla jako zavedená cukrárna, a indiánští stopaři skutečně neměli problém “ucítit bílé muže” na hony daleko.

Lehké ženy ve vykřičených domech používaly spoustu parfémů, ale činily tak především proto, aby přerazily zápach svých klientů. Těžko říct, jestli to vzhledem k jejich fazolovo-slaninové dietě stačilo. Mýdla, vyráběná ze zvířecího tuku, s čistotou moc nepomáhala.

Hmyz, cholera a lékaři-řezníci

Lékařská péče byla velmi formální. Extrakce cizorodých předmětů bez dezinfekce, rovnání polámaných kostí bez rentgenu, vytrhávání zubů kleštěmi. Slušně řečeno, i malý lékařský zákrok vás mohl poslat na věčnost.

V časech, kdy základním materiálem každé postele byl obyčejný slamník, představovaly blechy a vši zásadní problém. V každém loži totiž nalezly spolehlivé útočiště. Hotel bez blech a štěnic neexistoval, jen v lepších podnicích měnily slamníky častěji.

V jeden každý moment jste byli vystaveni riziku infekčních onemocnění. Kašlali a prskali všichni okolo, a těžko poznat, kdo chroptí kvůli tuberkulóze nebo koho jen zmáhá cholera či tyfus. V samotě divočiny vás mohli přepadnout a skalpovat indiáni nebo na vás posvačit medvěd. Ale obecně tam bylo zdravěji, než ve velkých městech. Divoký západ zkrátka nebral žádné zajatce.

Neplivejte šerifovi na podlahu

Doutníky a cigarillos byly spíše výsadou Jižanů, dýmky byly křehké a vzácné. A tak většina mužů a žen divokého západu holdovala žvýkacímu tabáku. Ten formálně nahrazoval zubní pastu a zanechával chrup v barvě nutellové diety. Vychrchlané chuchvalce a plivance rozžvýkaného tabáku byly naprosto všude, což později vedlo k instalaci plivátek a pozdějšímu zákazu plivání na podlahu pod pokutou.

Byly podniky (obvykle spolu-vlastněné šerifem), kde vám odplivnutí na podlahu mohlo vynést 500 dolarů pokuty (což bylo CELÉ jmění), roční vězení nebo obojí současně. Na druhou stranu, zažraný tabákový plivanec nevyčistíte, můžete jen vyměnit prkno v podlaze.

Divočinou zocelení kovbojové přesto dbali na jistou etiketu. Například si dávali velmi záležet na tom, aby si při pití piva (i tohle tady pili) nepotřísnili vous pěnou. Z nějakého důvodu jim to při tom všem sajrajtu okolo přišlo podstatné. Proto přímo na baru a u stolku visely malé utěrky, kterými jste si po každém osvěžujícím doušku osušili tvář. Prakticky nikdy se neměnily a nepraly, což vzhledem k tomu, že je zákazníci používali současně jako kapesníky a ubrousky… ano, západ byl opravdu divoký.

Autor: Radomír Dohnal

Loading...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Trus za milion. Lidé jsou dnes ochotni zaplatit tučné sumy i za exkrementy. Kde hledat výkal, který vám vydělá na důchod

Nevysvětlitelné jevy, které se staly fiaskem. Kdy rozluštění záhady přineslo jen trapné rozpaky



Pin It on Pinterest