Život v temnotě podzemních měst, záležitost pro otrlé, chudé nebo vojáky

Většina z nás si život v podzemí dokáže jen těžko představit. Přesto byly v podzemí celá města nebo rozsáhlé komplexy, obývané stovkami lidí. Všechny mají jedno společné – vznikly z nouze a kvůli strachu. A ten přetrvává dodnes, stejně jako podzemní města a komunity.

Začněme možná vůbec nejznámějším podzemním městem v turecké Kappadokii. Tato oblast je známá tím, že je doslova prošpikována chodbami, kavernami a celými městy. Díky vulkanickému podloží se tu dalo velmi dobře kopat do země, což lidé začali dělat už ve starověku. Vybudovali tu desítky komplexů o velikosti tehdejších měst. Menších sídel a dočasných úkrytů bylo nepočítaně. Města nebyla trvale obývaná, i když někteří tvrdí, že ano. Spíše sloužila jako úkryt před nájezdníky a v případě válek. Byla totiž prakticky nedobytná. Vchod se dal hermeticky uzavřít zevnitř velkým kamenem, a když už by se někdo dostal přesto dovnitř, beznadějně by se ztratil ve spleti chodeb. Navíc místní znali šachty a průlezy, kterými se mohli dostat útočníkům do zad.

Města měla až šest poschodí do hloubky, některé kaverny byly až v hloubce 60 metrů pod zemí. Největší z měst Derinkuyu má například dvě vlastní studny, mnoho obytných místností, sklady, zbrojnice i chrámy. Vše je odvětráváno důmyslným systémem šachet. Jaký zde byl ale život? Ve světle loučí hluboko pod zemí, zřejmě nic moc. Podle odhadů tu žily tisíce lidí, zásoby jim mohly vydržet až několik let. Důkazy o tom, jak dlouho tu lidé žili, však nejsou. Vědci mluví maximálně o několika měsících, možná půl roku. Každopádně i to je hodně na život v podzemních kobkách.

Před válečným peklem se ukryli pod zem

Stalingrad, varšavské ghetto, Vietnam. Místa, kde smrt kosila svou kosou ve velkém. Sověti ve Stalingradu, který byl téměř celý obsazen německými vojsky, vybudovali město v kanálech. Na dřevěných pryčnách tu spaly celé rodiny mezi krysami. Potravy bylo minimum, všude vlhkost, zima, na povrchu zuřila nejstrašnější bitva všech dob. Přesto i tady měli lidé vůli žít. Bylo tu improvizované divadlo, nemocnice, sklady. Němci se do podzemí občas vypravovali vybaveni plamenomety. To, co viděli, je šokovalo. Mnoho z nich tu také našlo smrt, protože v podzemí se Rusové zuřivě bránili. Podobné peklo bylo ve Varšavském ghettu, kde Židé ukrývali své zbraně, potraviny a nakonec i sami sebe při povstání. Němci, kteří přišli povstání potlačit, byli šokovaní, jak velké podzemní město v kanálech Židé vybudovali. Podzemí se nakonec stalo posledním útočištěm povstalců a i zde se nakonec dostaly ke slovu plamenomety a dynamit.

Vietnamské labyrinty smrti

Mistry v budování podzemních měst byli Vietnamci. Ve válce s Jižním Vietnamem a především Spojenými státy, dokázali vybudovat celá města přímo nepříteli před, nebo spíš pod nosem. Mnoho pater tunelů tvořilo doslova labyrint. Jednotlivá patra byla od sebe oddělena vodotěsnými dveřmi. Všude byly nástrahy a pasti z ostrých bambusů, kovových bodců nebo z výbušnin. Američané, kteří se do tunelů odvážili, byli v podstatě šílenci. Pohybovali se nekonečnou změtí tunelů s baterkou a revolverem, aniž by věděli, kam vlastně jdou. Smrt číhala na každém kroku. V tunelech bylo nesnesitelné horko a vlhko.

Nejenom pasti a samotní Vietnamci, ale také zmije, škorpioni a mravenci, to všechno čekalo na nepřátelské vetřelce. Přitom pro samotné Vietnamce byl pobyt pod zemí druhou přirozeností. Velitelská stanoviště normálně fungovala. V nemocnicích se ošetřovali ranění, rodily se tu dokonce děti. V některých komplexech byla divadla, ve kterých se hrály komunistické hry na povzbuzení morálky.

Podzemí je živé i dnes

I dnes se válčí na mnoha místech a stále někde vznikají nová podzemní města. Mluví se například o tom, že syrské Aleppo má také rozsáhlý systém tunelů, kam se lidé ukrývají před bojem. Nejvíce podzemních měst ale dnes nevzniká kvůli válkám, ale spíše kvůli chudobě. Například v čínském Pekingu bydlí v bývalých protileteckých krytech tisíce lidí. Nejsou to vždy bezdomovci, ale i pracující lidé, kteří se snaží nějak protloukat životem a peníze na nadzemní bydlení se jim zkrátka nechce vydávat. Říká se jim Krysí národ a vláda by je nejraději z podzemí vyhnala. Je jich ovšem tolik, že už se k tomu nejspíš neodhodlá. Podobně obydlené je například podzemí v Bukurešti. Tam se zase ukrývají stovky mladých narkomanů a lidí z okraje společnosti. A není to jen Bukurešť, i mnoho dalších metropolí má více či méně obydlené podzemí bezdomovci a chudáky. Život v podzemí zkrátka byl a bude. Vojáci, zoufalci, bezdomovci i děti. Pod zemí je místo pro každého.

Autor: Snaut

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Tajná část domu nejhledanějšího drogového obchodníka

Rodina si postavila skrytý podzemní dům