Redakční recenze – horor Tiché místo. Čeká vás pořádná porce strachu i deprese. Vydržíte nevydat hlásku?

Jaké to je, když se svět zhroutí a posledních pár lidí na planetě v zájmu svého přežití nesmí vydat žádný zvuk? Stačí jediné slovo a do pár vteřin se přiřítí monstrum, které vás okamžitě zabije. Zvuk je váš nepřítel a absolutní ticho je jediná šance na přežití. Tak rozdal karty hlavním hrdinům snímku Tiché místo režisér John Krasinski. Ten si ve filmu zahrál i hlavní roli společně se svou skutečnou ženou Emily Blunt.

Horor Tiché místo

Tiché místo je pozoruhodný snímek, který vás pohltí od první vteřiny. Ano, už jsme tu mnohokrát měli rodiny putující postapokalyptickou krajinou nebo bojující s vesmírnými emzáky, ale neměli jsme tu rodinu, která putuje postapo krajinou, bojuje s emzáky a ještě je nucena existovat za naprosto extrémních podmínek. Rodina ve zcela opuštěném městě totiž musí fungovat v úplném tichu. Její členové se dorozumívají znakovou řečí, tiše našlapují bosýma nohama, opatrně zvedají nebo pokládají věci na zem. Co se stane, když omylem udělají nějaký zvuk, divák zjistí ještě před úvodními titulky.

Bezútěšné putování tichem

První třetina až polovina filmu je prakticky jen znázornění jejich cesty z města kamsi na venkov. Právě v této části Krasinski exceluje, když buduje mimořádně tíživou atmosféru. Ticho je prostě samo o sobě děsivé -a mohlo by být ještě děsivější, kdyby Krasinski měl odvahu vykašlat se na hudební podkres. Čím déle člověk sleduje film, tím více si uvědomuje, jak důležitá pro lidský život je verbální komunikace a možnost volně se pohybovat. Jak chcete projevit emoce, když ani v nejtěžší chvíli nesmíte brečet, nesmíte se smát? Jak se mohou lidé hádat, když na sebe nemohou mluvit. Nelze zařvat bolestí ani leknutí. Stálé čím dál více zneklidňující ticho, protože tam venku je cosi obludného, co přináší okamžitou smrt. V jakém šíleném napětí neustále celá skupina žije, je vůbec těžké pochopit.

Není lepší se zastřelit?

Rodina se snaží v těchto šílených podmínkách fungovat v rámci možností normálně (vaří, hrají hry, učí se), ale to jen prohlubuje celkovou depresi. Dá se vůbec takhle žít a má to smysl? To jsou otázky, které napadnou leckoho. V této souvislosti si je možné vzpomenout na vynikající Darabontův horor Mlha, kde (pozor spoiler) se skupina na konci filmu ocitne v situaci, kdy je lidstvo rozprášeno a svět je plný vražedných monster. Otec rodiny raději všechny zastřelí, protože v takovém světě se nedá žít ani přežít. Tam, kde Darabontovi hrdinové páchají sebevraždu, Krasinského rodina hodlá pokračovat dál a bojuje o život. Myšlenka na sebevraždu se neobjeví ani jednou.

Rodina supermanů

Je nutné říct, že všechny herecké výkony jsou velmi dobré. Celá psychologie postav se přitom skrývá pod povrchem, emoce jsou vyjádřeny jen v náznaku – mrknutí oka, zaťatá pěst, zavrtění hlavou. Věci, které v běžném životě nemají většinou valnou váhu, zde suplují celé věty a hlas. Krasinski svým způsobem stvořil superhrdiny. Od první vteřiny snímku je vidět, že všichni už se adaptovali na nové podmínky, vědí, co mají a nemají dělat. Naučili se v novém prostředí žít, ale i tak se dostávají stále častěji do situací, které vyžadují nadlidské sebeovládání a schopnost snášet bolest. Představte si, že šlápnete bosou nohou na kostku Lega a nevykřiknete. Ano, to se asi dá vydržet, ale když šlápnete na hřebík, který vám probodne chodidlo? Zatnete zuby, zavřete oči z kterých se vám valí slzy a tiše trpíte, protože jinak přijdou oni.

Monstrum na scéně

Hřebík je ale prkotina proti tomu, jaké boží rány se na rodinu valí ve druhé polovině filmu. To už se naplno zjeví doposud dobře skrytý emzák, který je vybaven obřími tesáky a neméně obřím sluchovodem. Monstrum se jednoznačně povedlo a poměrně vysoký rozpočet se v tomto směru pozitivně projevil. Tempo příběhu se rapidně zrychlí a následuje jedna nervydrásající scéna za druhou. Kromě klasických lekaček si Krasinski připravil i několik lahůdek, které ale nebudeme prozrazovat.  Každopádně, ve druhé polovině už má film tempo a spád klasických akčních hororů. Nechybí ani emočně silné finále a poslední scéna tak trochu otevírá dveře pro případné pokračování.

Suma sumárum, Tiché místo je vydařený a nevšední horor, který navozuje mnohé zajímavé otázky a nabízí pořádnou porci strachu i deprese. Pokud jste navíc rodič dětí, troufám si říct, že jej budete prožívat ještě o trochu intenzivněji a určitě se neubráníte emocím. Zkrátka, je to kvalitní komorní hororová jednohubka, která stojí za vidění.

Autor: Snaut

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Recenze – Avengers: Infinity War vás zasáhne jako meteorit!

Recenze: Vydejte se na palubu lodi Terror ve strhujícím hororovém seriálu! Co bychom seriálu vytkli a co vás potěší?





Send this to a friend

...