Privilegia pro sériové vrahy? Někteří trestanci požívali za mřížemi neobvyklých výhod. Proč na ně byli ve vězení tak hodní?
Usvědčení sérioví vrazi požívají ve vězení často nejrůznějších výhod. Dozorci jim rádi dají do ruky kladivo nebo nůž, případně jim povolí jejich oblíbený koníček, aby byli v klidu.
Zabil 13 lidí, z toho 11 znásilnil, dalších 5 se pokusil zabít, a k tomu vyloupil 14 domů. To jen jako malá ukázka toho, co vyneslo Richardu Ramirezovi trest smrti. Vlastně by se mu podařilo dokázat ještě více zločinů, nebýt kvalitní zubní péče za dobré chování. Cože? Psychicky vyšinutý Ramiréz, který se stylizoval do role „Nočního přízraku“, si totiž během své vražedné série vytrhal pár zubů, a čtyři si zaostřil bruskou. Aby vypadal jako upír. A když byl dopaden? Choval se jako hodný beránek s bolavým chrupem.
Za dobré chování dokonalý úsměv
Kvůli jeho bezproblémovému chování mu tak byla záhy zpřístupněna odborná stomatologická péče a plně uhrazena zubní náhrada. Hodně na tom zapracoval i jeho právník, který mu tuhle akci zařídil za útraty daňových poplatníků. Jenže u soudu pak nastaly problémy: přeživší oběti si pamatovaly zubatou zrůdu, a ne upraveného muže s dokonalým úsměvem a bílými zuby. Nechybělo mnoho, a Ramirez mohl být omilostněn. Bylo to těsné. Na popravu pak v kalifornském vězení čekal dalších 23 let, než zemřel na rakovinu.
Když na ni budeme hodní, nebude zlobit
Deset vražd, a to včetně nevlastní osmileté dcery, vysloužilo oprávněně doživotí Rose Westové. Problém tu ale byl s jejím psychickým stavem. Pokud s ní dozorci zacházeli jako se šílenou vražedkyní, byla opravdu nebezpečná svému okolí. Ostraze i ostatním vězňům. Ale když na ni byli naopak hodní? Zjistili, že se ostře sledovaná obyvatelka durnhamského vězení v Low Newton rázem chová dočista jinak. Paradoxně jí tak zpřístupnili řadu nebývalých privilegií, aby sobě i jí usnadnili pobyt v kriminále.
Nedáte si sušenku?
Jak to dopadlo? Sériová vražedkyně získala přístup do vězeňské kuchyně, kde pod dozorem mohla pracovat i s velmi ostrým náčiním. Ne, nikomu neublížila. Zato napekla spoustu sušenek, které rozdávala spolu-vězeňkyním. Její dortíky si brzy objednávali na narozeninové oslavy svých ratolestí i sami dozorci. A docela nedávno vyhrála i soutěž v pečení koláčů. Její vzorky byly prezentovány pod falešným jménem, aby nevzbuzovaly zbytečné emoce. Asi proto, že její nevlastní dceři také tolik chutnaly.
Umělec, který vraždil ve velkém
John Wayne Gacy je i mezi sériovými vrahy těžká váha. V rozmezí let 1972 až 1978 zabil třiatřicet chlapců, které mučil, znásilnil a pak pohřbil ve sklepě svého domu. Soud v roce 1980 rozhodl o jeho úplné příčetnosti, a nadělil mu trest smrti. Jenže na ten si musel ve státě Illinois počkat až do roku 1993. A co měl dělat do té doby, že? Začal tedy malovat. Protože jeho chování za mřížemi bylo bezproblémové, dostal se snadno k plátnům i malířskému náčiní. Vytvořil přes třicítku děl, z nichž některá byla vydražena za 20 000 dolarů. To ale není všechno.
Moc šikovný opravář
Gacy byl totiž po všech stránkách zručný, a nápravné zařízení v Menardu, ve kterém čekal na smrt, bylo silně podfinancované. Jak to souvisí? Z nechvalně proslulého sériového vraha se tu stal opravář. Regulérně obcházel s dozorci jednotlivé cely, opravoval kapající kohoutky, dělal instalatéra, obklady v koupelnách, rozvody elektřiny.
Nechyběl mu ani opasek s nářadím, šroubováky a kladivem. Podobným, jakým někdy zabíjel. „Pohyboval se v místech s nejvyšším režimem ostrahy,“ říkali dozorci. „To jsou místa, kam bychom normálního opraváře zvenčí nechtěli pouštět. A on byl tak šikovný.“ Naštěstí byl popraven smrticí injekcí, a ne na elektrickém křesle, to už by té ironie bylo asi příliš.
Vraždící maniak a celebrita k tomu
Charles Manson byl nebezpečný a vyšinutý maniak, a v Kalifornii si oddechli, když skončil za mřížemi. Jenže tu byl problém: i když by jej spousta lidí ráda zamkla do cely a zahodila od ní klíč, Manson byl ve své době prostě mediální celebrita. Navštěvovali jej spisovatelé i novináři. A tak jej prostě nemohli odříznout od vnějšího světa. Přitom panovala reálná obava, že by mohl zevnitř vězeňské cely dál řídit svůj „kult smrti“ venku. Jak?
Vášnivý čtenář poštu potřebuje
Manson dostával 60 000 dopisů ročně. To je za 40 let nějakých 2,5 milionu psaníček dohromady. Pro kalifornskou státní věznici v Corcoran to byl docela problém. Proklínaný vězeň totiž dostával víc dopisů, než všichni vězni dohromady. A každý z nich bylo zapotřebí přečíst a protřídit. Věznice tak musela kvůli svému prominentnímu vězni vybudovat vlastní poštu, což je dost nebývalé privilegium. Mělo to ale i své výhody: police tak prý mohla kontrolovat nárůst a tendence nejrůznějších satanistických hnutí v celých Státech.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: