Lesy, ze kterých se lidé nevrací. Co nebo kdo za to může? Straší tu duchové nebo je v tom něco jiného?

Pobyt v lesní samotě nás obvykle uklidňuje, pomáhá nám odpočinout si. V následujících případech to ale rozhodně neplatí. Tajemné hlasy vám tu prý vkládají do hlavy podivné myšlenky a cizí vzpomínky. Snadno tu pak zabloudíte, a možná se budete chtít i zabít. Mohou za to energetické anomálie?

Lesy, ze kterých není návratu. Opravdu tu straší duchové?

Dering Wood: křik, který se zařeže do masa

Vesnice Pluckley patří k těm nejstrašidelnějším na celých britských ostrovech. Různých duchů a zjevení tu evidují hned dvanáct, což je stejně, jako na nejstrašidelnějším skotském hradě, Edinburghu. Na vesničku s tisícovkou stálých obyvatel to není špatný výsledek. A překvapit by nás tedy nemělo, že vedle této „nejděsivější“ vesnice se nachází i ten nejvíce strašidelný les, Dering Wood. Stromy tu prý šeptají podivná slova, a mlha vystupuje ze stinných míst a prochází se lesem, jako by byla živá. Běda, tomu, kdo by do ní vstoupil. Říká se, že už by se nikdy nemusel vrátit. A v noci? Je to ještě horší! Ozývají se tu děsivé skřeky, při kterých tuhne krev v žilách. Jak to?

Strašidelnost jako prodejná komodita

Nehezkou pověst si mezi místními Dering Wood vysloužil v 17. století. Parta lapků tu okrádala pocestné. A aby se od zadržených obchodníků dozvěděli, kam si poschovávali zlato, přitloukali je na kmeny stromů. Tam je také nechali pro výstrahu, což jistě nebyl hezký pohled. Tím ale tajemno končí. Lidé z Pluckley si totiž udělali z duchařiny výnosný byznys, a vztáhli jej i na zmiňovaný les. Většinu dalších děsivých historek si prostě vymysleli, včetně „záhadného masakru“ dvaceti lidí z roku 1948. Les se dnes potýká s přemírou výletníků, kteří sem chodí pokoušet duchy. „Zůstává po nich ohromný nepořádek,“ říká Clive Steward, jeden ze správců lesa. „Ročně vyplácíme kolem 41 000 liber na úklid. Přitom kromě zamilovaných lišek tu nic zajímavého neuslyšíte.“

Bermudský trojúhelník z Rumunska

Pădurea Hoia, tedy starý les Hoia-Baciu, je mezi milovníky záhad naprostý fenomén. Předně se tento dubový les nachází v Translyvánii, což samo o sobě někomu stačí k zvýšení krevního tlaku. Je také fakt, že lesní mýtiny sloužily jako obětiště a pohřebiště už před 6500 lety. Co přesně se ve zdejších lesních svatyních odehrávalo, zůstává záhadou. Ale archeologické nálezy jam naplněných kostmi mohou napovědět. A pak je tu ta drobnost, že během okupace Sověty byl celý les uzavřenou oblastí, ve které armáda prováděla nejrůznější pokusy. Že se tu snažili otevřít portál do jiné dimenze je jistě pouhou spekulací.

Aura zlého místa

Lidé, kteří sem dnes zavítají, se tu rozhodně necítí komfortně. Mají pocit, jakoby je někdo pořád sledoval. A na mýtinách lemovaných podezřele pokroucenými stromy vás snadno rozbolí hlava, nebo přepadne závrať. A část z těch, kteří tu upadnou do bezvědomí, pak vypráví o podivných snech z minulosti i budoucnosti, které se jim zdály. Zní to dobrodružně, že? Solidní vysvětlení popisovaných jevů zatím chybí, ale hovoří se o vysoké míře přirozené radioaktivity. Ta možná upoutala i pozornost sovětských vojáků. V repertoáru strašidelného lesa Hoia navíc nechybí ani četná pozorování UFO na noční obloze.

Les sebevrahů z Japonska

Přírodní rezervace Aokigahara měří 35 kilometrů čtverečních. Je to nepřehledná změť pokroucených stromů, skalisek a srázů. Dokonalé bludiště.  I proto sem až do 17. století Japonci vodili své přestárlé a nemocné, aby je tu nechali přírodě napospas. Nalézt cestu ven už „odložení“ nedokázali. A možná právě tahle barbarská praxe vytvořila z lesa tak děsivé místo. Z těžko vysvětlitelných důvodů totiž dodnes láká ty, kteří chtějí dobrovolně skoncovat se svým životem. Aokigahara je druhým nejznámějším hot spotem sebevražd na světě. V roce 2003 tu bylo nalezeno 103 těl.

Celý les byl historicky považován za strašidelné místo, ve kterém se prohání démoni. A dnes je tomu stále věrný. Od civilizace jej odděluje ostnatý drát, a podél pěšinek se nachází malé vzpomínkové mohyly, náhrobky i několik křížů. Jako vzpomínka na ty, kteří tu už zůstali. Na stromech tu visí četné cedule na linky důvěry a konzultanty, kteří vám mají pokus o sebevraždu včas rozmluvit. Evidentně to ale nestačí. Dobrovolníci, kteří každoročně území čistí, nachází desítky oběšených, zdrogovaných a zvěří částečně potrhaných těl. Je to prostě místo, kde se chcete zabít.

Pokaini, místo k pokání

Národy žijící na území dnešního Finska přijaly křesťanství ve 13. století. Ne všichni si ale mysleli, že opustit stará pohanská božstva je vyloženě dobrý nápad. A tak se kousek od jezerní vesnice Stirnas zrodila legenda lesa Pokaini. Území, které bylo dříve svaté i pohanům, se dál využívalo k christianizovaným rituálům. Vlastně k takovému přírodnímu kacířství, které by papeže sotva potěšilo. Spáchali jste hřích? Pak je třeba tíživý skutek vložit do neméně těžkého kamene, a ten dopravit na jednu z třiceti hromad balvanů uprostřed lesa Pokaini. Při takové pouti ale nesmíte nikoho potkat, a na místo musíte dorazit v úplném osamění.

Energetická anomálie a Kameny smůly

V lese Pokaini se díky tomu nachází spousty navršených kamenů. Z některých prý sálá zlá energie, jiné zase dovedou uzdravovat a léčit. Hlavně si je neberte domů, nosí to smůlu. A také pozor na „kameny Zvěrokruhu“. Tyto megality jsou mnohem starší, a podle místních je tu vysázeli sami bohové. Když na ně v noci náhodou narazíte, musíte „projít celým kruhem“. Jinak byste prý také nemuseli z lesa vyjít ven v pořádku. Právě proto je lepší se lesu v noci vyhýbat úplně. Není bez zajímavosti, že celé Pokaini je tzv. teplotní anomálií. Zdejší porosty jsou zhruba o tři stupně teplejší, než jiné lesy v oblasti. Proč? Na vyprávěnkách o tajemné energii možná přeci jen něco bude.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vše, co jste nevěděli o strachu a báli jste se zeptat

Chystáte se na dovolenou do ciziny? Pozor na nevhodná gesta, podivné zvyky i bizarní zákony!