Filmy versus konzum – kteří umělci ho odsuzují?

Kritizovat společnost, to filmařům vždycky šlo. Které snímky v tom ale došly nejdál?

Filmová historie je plná umělců, kteří se nehodlali podvolit konvencím a odmítli divákům servírovat nenáročné rychlokvašky, o nichž už nevíte ani u východu z kina. Naopak se nám snažili nasadit brouky do hlavy a přemýšlet, jestli opravdu žijeme nejlépe, jak bychom mohli. Kritika konzumní společnosti, charakterizované nakupováním zbytečností a všudypřítomnou povrchností, je oblíbeným námětem řady filmů. U kterých se to podařilo ukázat nejlépe?

Požitkářský Vlk z Wall Street

Kritika kapitalismu od legendárního Martina Scorsese je v tomhle loňském hitu servírována v trochu nejednoznačné podobě. Téměř tři hodiny sledujeme energií hýřícího Leonarda DiCapria, jak si užívá nepoctivě vydělaných prachů, což mu bez problémů umožnil americký burzovní systém. Aférky s děvkami, šňupání tun koksu a absurdní hýření v nás sice chvíli vzbuzují závist, ale nakonec se ukáže, jak je tenhle způsob života destruktivní pro Lea i jeho okolí. A to je ta myšlenka, kterou by si divák měl odnést.

Anarchistický Klub rváčů

Jak by mohl v našem přehledu chybět anarchistický pomník na motivy novely Chucka Palahniuka? Další thriller z dílny Davida Finchera, kterým udělal naše vzpomínky na devadesátá léta ještě temnější. Svého času každý znal Tylera Durdena jako ikonu boje proti společnosti, třídnímu systému, prázdnému bohatství a pohodlnému životu. Brad Pitt jako podivný kámoš Edwarda Nortona ukazuje, jak je vlastně jednoduché žít na okraji, vyrábět mýdlo a podkopávat pokrytecké základy naší společnosti.

Destruktivní Volný pád

Michaela Douglase známe hlavně jako jednoho z ulízaných fešáků 80. a 90. let. V roce 1993 ale nahodil armádního ježka a jal se čistit ulice od falši a hlouposti. Jeho postava prochází městem, odsuzuje lži, podvody a xenofobii a zanechává po sobě pořádnou spoušť. Ke konci filmu bohužel Douglasova naštvanost přechází v šílenství a vize spravedlivě rozhořčeného kritika poměrů je tak trestuhodně pošlapána. Přestože snímek haní hlavně americkou společnost, dost si z toho můžeme odnést i k nám. Třeba kulturu nakupování ve vietnamských večerkách:

Tuzemský bonus: Dědictví aneb Kurvahošigutntág

A na závěr jsme si nechali jednu specialitku. Satira Věry Chytilové, která zachytila dobu posametového divokého kapitalismu, je dodnes nejen výpovědí doby, ale také studií toho, co se stane s buranským prosťáčkem, když se mu pořádně nafoukne konto. Konzumní prostředí společně se všemi svými lákadly si s naivním Bohušem krutě zahrává a my jaksi vnitřně cítíme, jak Chytilová obviňuje z morálního úpadku celou společnost.

A to je samozřejmě jen zlomek příkladů, které jsme mohli dát. Schválně, jaké napadají vás? Pište pod článek.

Autor: Rimsy

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

6 filmů, které měly skončit jinak

Herci, co se kvůli filmu zásadně změnili