Cenzura v Česku. Kraus, Prima a ti druzí. Jak to bude dál?

Jan Werich kdysi zpíval, že „ten dláždí ulice, ten kove podkovy, ta krmí slepice, ta peče cukroví. Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc“. Paráda. Jenže vždycky se najde někdo, kdo chce ještě víc, než to „moc“. Pro konkrétní případy se nemusí chodit daleko.

Zřejmě špatný oddíl

Hitem posledních dní se bezesporu stala kauza okolo televize Prima, která měla odvysílat talk show Jana Krause s hosty včetně Jiřího Bradyho, který přežil holocaust a měl z rukou prezidenta Miloše Zemana převzít státní vyznamenání, k čemuž ale nedošlo.

Jako důvod se uvádí schůzka Bradyho synovce a zároveň ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou, která znamenala vyškrtnutí tohoto emigranta ze seznamu ocenění. Ale co teď s již natočeným dílem sledované talk show?

Pojďme si posvítit do tmy

Prima ho neodvysílala, neboť prý nedostala včas natočený díl. Místo něj pustila reprízu a následně provedla prohlášení, že inkriminovaný díl bude, nicméně s úpravami. Logicky mezi moderátorem Janem Krausem a televizí Prima propukla hádka, jak uvádí server Super. A všichni mluví o cenzuře. Je, není, byla, nebyla? Optimismus stranou. Cítíte ten její všudypřítomný pach?

V dubnu letošního roku Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh loterijního zákona včetně pravomoci cenzurovat přístup k webovým stránkám. Rovnice je jasná. Návrh putuje do senátu a k prezidentovi. V případě jeho odsouhlasení, a po vyjádření Evropské komise, zákon v roce 2017 vstoupí v platnost. Česko se tak stane takovou malou cenzurovanou Čínou. Zase ten komunismus, ten může za původní zrod kontroly, říkáte si? Jste na omylu.

Ten dláždí ulice, ta krmí slepice, ten mlčí

Podle historických pramenů se za první případ oficiální cenzury dá považovat příběh zlatníka Johanese Gutenberga, vynálezce knihtisku. Krátce po jeho uvedení totiž v roce 1486 ustavil mohučský biskup cenzurní úřad. No a totalitní režimy „revizi“ pouze dovedly k dokonalosti tak, jak ji všichni známe. Zamlčování, upravování pravdy, dezinformace.

Jan Čulík, který sepsal historii cenzury v Čechách pro International Encyclopaedia on Censorship, s přesností popisuje, jak tiskové oddělení komunistické strany vydávalo deníkům a časopisům přesné instrukce a denně kontrolovalo, zda jsou tyto instrukce dodržovány.

Rok sem, rok tam. Čas nepomáhá

Nebylo tajemstvím, že šéfredaktory všech sdělovacích prostředků byli členové KSČ, kteří hájili primární zájem: dodržování stranické linie. Od roku 1951 dostaly jednotlivé noviny a rozhlas cenzurní redaktory, a pokud patříte k mladším ročníkům, které neví, jak to tenkrát „šlapalo“, tak Ústřední výbor Komunistické strany Československa založil radu, jež schvalovala redakční plán jednotlivých nakladatelství. Co se změnilo od této doby?

Svoboda slova jako mýtus

Nakažená semínka, byť zasazená v demokracii, klíčí bez ohledu na režim, jak je patrné nejen z mediální kauzy okolo Jana Krause. K tomu se vyjádřila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání s tím, že se ostře ohrazuje proti tvrzení zástupců televize Prima, kteří zaštítili své rozhodnutí neodvysílat pořad Show Jana Krause odkazem na riziko sankce ze strany Rady. Ale i u sousedů to pěkně vře!

Opět začátek roku 2016, opět vlna pohoršení. Polský parlament schválil zákon o podřízení veřejnoprávních médií státní moci. Proti legislativě, která podle názorů mnohých kritiků ohrožuje podstatu svobodných a nezávislých médií v zemi, protestovali snad všichni, kdo mají ruce a nohy, včetně EBU (Evropské vysílací unie). Svoje k tomu řekli i Češi.

Například ředitel České televize Petr Dvořák se nechal slyšet, že situace v Polsku je extrémně znepokojivá. Na tomto základě vyzval k ochraně role veřejnoprávních médií. Má to podle vás smysl? Nebo si snad myslíte, že koho chleba jíš, toho píseň by se měla zpívat?

Autor: Merlin

Velký bratr je všude kolem, jsme ještě vůbec svobodní?

Nejzkorumpovanější země světa. Obstáli jsme v nelichotivém žebříčku?

Další galerie