Bigorexie: touha cvičit, přibírat, růst a být největší

Pokud cokoli děláte víc, než je zdrávo, psychologové pro to mají určitě nějaké pojmenování. Ale co když vás touha cvičit a přibírat přivede do depresí? Bigorexie je věčná nespokojenost se svým tělem a pocit nedostatečného rozvinutí svalů. Vážně může někomu touha přibrat přerůst přes hlavu?

Nebezpečí anorexie nebo bulimie je už obecně známé. Dívky občas pod nátlakem médií propadají představě, že nejsou dost hezké a štíhlé na to, aby se někomu líbily. Nízké sebevědomí v kombinaci s dalšími psychickými problémy mohou odstartovat zdraví ohrožující poruchy příjmu potravy. Na tuhle problematiku je nahlíženo jako na ženský problém, může se ale týkat i chlapů. Ani ti totiž nejsou ušetřeni tlaku okolí. Perfektně vyrýsovaná těla herců nebo modelů na ně útočí z pláten kin, televize nebo internetu. S rozmachem sociálních sítí se tenhle tlak ještě rapidně zvýšil. Aby se muži vyrovnali svým idolům, utrácejí tisíce a kupují předplatná v posilovnách i potravinové doplňky. I když se vyhnou užívání steroidů, může je potkat jedno nebezpečí – bigorexie.

Závislost na posilovně?

O bigorexii se poprvé začalo mluvit v devadesátých letech. Je to psychická porucha, které se jinak také říká muskulární dysmorfie nebo Adonisův komplex. Nejprve byla považována za protiklad anorexie, protože nemocní bigorexií trpí pocitem, že jejich muskulatura není dostatečně veliká. Přetěžují svoje těla hodinami v posilovně v honbě za nedosažitelným ideálem. Oficiálně byla bigorexie uznána Americkou psychiatrickou asociací jako psychická porucha v roce 2013. Počet lékařských studií na toto téma se letos zdvojnásobil. Tenhle problém nejčastěji řeší muži mezi 18 a 20 lety. S nástupem online seznamek a sociálních aplikací se tlak na bezchybný six-pack ještě zvýšil a zatnutá torza přibývají, stejně jako přiblblá selfie s napumpovanými svaly z šatny těsně po tréninku.

Hlavně uznání okolí

Odborníci ve Velké Británií odhadují, že více než deset procent pravidelných návštěvníků posiloven může trpět bigorexií. Existují podle nich tisíce mladých mužů, kteří chorobně řeší svoji postavu a vzhled. To často pramení z jejich nízkého sebevědomí a vnitřních úzkostí. Mnoho z nich přehnaně řeší to, jak je vnímá jejich okolí. Mohou tak propadat do depresí a zažívat pocity beznaděje, které mohou vést v nejhorším případě až k sebevraždě. Mezi příznaky bigorexie patří nadměrné posilování, které dotyčný řadí nad všechny svoje ostatní zájmy. Trpí tak nejen jeho zaměstnání, ale i rodina, přátelé nebo vztah. Pokrok při cvičení pak tihle chlapíci zkoumají hodiny před zrcadlem a sdílejí svoje těla na sociálních sítích. Obdiv ostatních je pak motivuje k dalšímu cvičení. To bývá často podpořeno steroidy, které mohou nevratně poškodit zdraví. Mezi další zdravotní rizika patří i nadměrná zátěž celého organismu.

Nedosažitelný ideál

Příčin bigorexie může být několik. Kromě zmíněného tlaku okolí a médií, která prezentují nedosažitelný ideál krásy, to mohou být i genetické faktory, které způsobují chemickou nerovnováhu v mozku. Ta může vyústit v nikdy nekončící nespokojenost s vlastní postavou. Další příčinou můhou být i negativní zážitky z dětství. U těch, kteří byli šikanováni kvůli své postavě, váze nebo menšímu vzrůstu, se může v dospívání projevit i bigorexie. Jedním z nejčastějších spouštěčů je pak snaha naplnit svou roli ve společnosti. Ideální chlap by měl být svalnatý s širokými rameny, štíhlým pasem a břichem bez jediného faldu. Ne pro každého je ale tenhle ideál dosažitelný. Z toho pak pramení frustrace a deprese.

Touha přibírat

„I když jsem byl fakt samý sval, cítil jsem se mizerně,“ přiznává v rozhovoru jeden chlapík, který musel bigorexii překonat. „Byl jsem ztracený a nešťastný z toho, jak vypadám. Paradoxně proto, že jsem si připadal pořád moc malý a chtěl jsem ještě víc nabrat. Všechno mi to přerostlo přes hlavu,“ říká. Když si pak našel přítelkyni, rozhodl se cvičení omezit a povedlo se mu přestat řešit nesmyslné požadavky na svojí váhu.

Jak zatočit s bigorexií? Variantou je kognitivně-behaviorální terapie, kdy mohou lidé s pomocí psychologů odbourat nadměrné cvičení a honbu za nedostižným ideálem. Bigorektikům bývají předepisována i antidepresiva, která upravují hladinu serotoninu v mozku. Nejlepší prevencí je boj s nerealistickým zobrazováním lidského těla v médiích, jenže to je prakticky nemožné. Pokud stále oslavujeme svalnaté akční hrdiny nebo počítačově upravovaná těla modelů, lidí s poruchami příjmu potravy a negativním vztahem k vlastnímu tělu ubývat nebude.

Pokud chodíte pravidelně makat do fitka, není to nic divného a nejspíš jste normální. Někomu se to ale vážně může vymknout z rukou. Řešit svůj vzhled je přirozené, ale hlavně z toho nezačněte blbnout a vytvářet si v hlavě démony, které pak nedostanete ven.

Autor: Eduard Havel

Zdroj: Patalie.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Víme, kdy si děláte dobře! Pornostatistiky nelžou!

Nejnebezpečnější koníčky celebrit – které hvězdy riskují až moc?